Němá

25. kapitola

Snape se probudil jako první spokojeně se nadechl a sevřel ve svém náručí peřinu ještě víc. Ta peřina však byla nějaká divná. Na peřinu to bylo nezvyklé tvrdé a teplé.

Opatrně otevřel oči a vyděšeně sebou cukl. Ve svém náručí svíral až moc povědomou dívku. Co se sakra předešlého večera stalo? Jediné, co si vybavoval bylo to, jak byl strašně unavený.

Mary ucítila pod sebou škubnutí a nepatrný chlad kolem svého těla. Pomalu otevřela oči a zjistila, že si ustlala na hrudi svého profesora, který se v noci přetočil na záda a Mary si k sobě pevně tiskl.

Nyní si hleděli do očí a opět ani jeden nevěděl, jak má reagovat. Jako první však tentokrát zareagovala Mary, která se pustila jeho hrudi a posadila se vedle něj.

Mary se nepatrně usmála a poté se rozhodla vydat pryč. Snape ji však chytil za paži a než si dívka uvědomila, co se děje, Snape začal jsem jednat.

,,Legilimency," přiložil Mary k hlavě hůlku.

Nyní viděl je stát proti sobě. Jemu se klížila víčka a poté ho Mary chytila. Když se to mělo opakovat, Mary ho chytla za paži a odtáhla k němu do postele. Než si však stihl uvědomit, co se děje, vzpomínka se nepatrně posunula dopředu. Nyní se Mary s úsměvem rozhodla odejít, avšak on jí v tom nevědomky zabránil a stáhl si jí do náruče.....a pak najednou se octli v jeho mysli. Stalo se to tak rychle, že si to ani neuvědomil. Nyní se dívali na něj, jak opatrně pokládá Mary do postele, poté bere deku a přikrývá ji s ní. Teprve teď si všiml, že se mu při tom nepatrně zvedly koutky.

Mary se na to dívala trochu s údivem, než se stihla vzpamatovat, byli opět v její mysli. Nyní se dívali na ni, jak s lehkým úsměvem přistupuje ke spícímu profesorovi a dává mu prameny vlasů za ucho.

Mary však pocítila, že se chce Snape dostat dál do její mysli, takže ještě dříve, než se stihl ponořit hlouběji, spojení přerušila. Poslední, čeho si mohl všimnout, byly oči modré jako moře, tmavé vlasy a nepříjemný úšklebek. Byl to nějaký mladík, který dal právě dívce s krátkými vlasy před sebou nemilosrdnou facku.

Snape se na ni překvapeně díval. V jejích očích hrál plamen zloby, zvědavosti a zároveň bolesti. Než jí však stihl cokoliv říct, Mary se zvedla z postele a s prázdným výrazem se vydala ke dveřím.

,,Johnesová," ozval se Snape. Mary se naň ho s pohrdavým pohledem otočila, poté však zavřela dveře a byla pryč.

Již dlouho tento svůj pohled nepoužila. Vždy to bylo jen na ty, které neměla ráda, kteří ji naštvali tak, že se už nemohla udržet, což se stávalo málokdy, a také v případech, kdy jí někdo ublížil.

Mary šla, ještě potemnělými, chodbami hradu. Neměla hlad. Měla chuť vraždit, utéct, propadnout se do země, všechno vzdát. Nejvíce ji však štvalo to, že již před tím věděla, jaký je to mizera, bastard a kdo ví co ještě, ale ona se stejně vůči němu cítila provinile a bála se o něj.

Dívka zabočila za roh směrem ke knihovně. Hodlala se tam zašít, ať už je otevřená nebo ne. Knihovna se však právě otevřela, takže tam hned vklozla a vydala se až k nejžádanějším regálům, aby na ni nebylo vidět. Bylo jí i celkem jedno, jakou knihu si vytáhla, prostě jen chtěla zapomenout na to, že se jí někdo hrabal ve vzpomínkách.

,,Tak tady jsi," ozvalo se po nějaké době kousek od ní. Mary s leknutím nadskočila a podívala se na dva nově příchozí.

,,Stalo se ti něco?" zeptal se jí nejistě Harry. Mary jen zakroutila hlavou a vrátila se ke knize.

,,Mary. Už jsi promeškala dvě hodiny a to bylinkářství a kouzelné formule. Teď máme volno, ale bylo by dobré, abys..." snažila se dívku přesvědčit Hermiona. Náhle však zmlkla, když si všimla vražedného výrazu Mary. Ta vztekle zaklapla knihu a vydala se od dvojice pryč.

Harry s Hermionou chvilku váhali než se rozběhli za Mary. Nikdy ji takhle neviděli. Muselo se jí něco stát. Harry však musel uznat, že od jejího vražedného pohledu by se mohl učit i Snape, kterého považoval právě za mistra vražedných a nenávistných pohledů.

Mary rychle zabočila do první postranní uličky, aby dvojici zmizela z dohledu. Pravda však byla taková, že by chtěla někomu říct, jak jí Snape ublížil, ale nemohla. Nyní už nebyla ani tolik naštvaná jako ráno, což byl aspoň jeden z mála plusů. Nikam, kde by Snapea mohla potkat se jí však nechtělo, takže zvažovala, jestli na oběd vůbec půjde a spíš někoho nepoprosí jestli by jí něco nepropašoval.

Hermiona však měla pravdu v tom, že by se měla vydat na další vyučovací hodiny, když už dvě propásla. Vydala se tedy pomalu k Havraspárské koleji a doufala, že někoho potká, aby ji pustil dovnitř.

,,Mary, říkala jsem si, kde jsi," ozval se vedle Mary známý nepřítomný hlásek. Dívka se otočila na Lenku, která šla vedle ní.

Promiň. Musela jsem si něco vyřešit.

,,V pohodě, jen se mi zdáš rozrušená. Jestli chceš, můžu se ti pokusit pomoct," usmála se na svou kamarádku Lenka. Mary však zakroutila hlavou.

Tohle si musím vyřešit sama.

,,Jak chceš, ale pokud budeš chtít, tak se klidně na mě obrať. Maminka vždycky říkala, že přátelé jsou to nejcennější co máme, tedy hned po lásce," usmála se Lenka na Mary. To už však došly na kolej...

Omlouvám se, že včera nevyšla nová kapitola. Nestihla jsem ji napsat. Doufám ale, že se i tahle trochu kratší kapitola bude trochu líbit.