Němá

23. kapitola

,,Jdete pozdě," zavrčel Snape, když Mary pět minut po osmé vcházela do jeho kabinetu. Mary se naň ho jen naštvaně podívala a čekala, co jí Snape nařídil. Ten ji však ignoroval a dál naštvaně něco opravoval.

Mary nevěděla, jak se má chovat, obzvláště po tom, co se stalo onu noc po Vánočním večírku.

Snape něco vztekle zavrčel. Vypadal, že by to, co opravoval nejraději zmačkal a toho, kdo to napsal uškrtil. Poté se s naštvaným pohledem podíval na Mary, která mu ho oplatila pohledem lhostejnosti.

,,Můžete mi vysvětlit, proč nedáváte při hodinách pozor?" zaprskal Snape a Mary byla ráda, že se chová tak, jako by se mezi nimi nic nestalo, takže místo odpovědi jen lhostejně pokrčila rameny.

,,Pan Filch potřebuje seřadit dokumenty z posledních devíti let," řekl Snape a ukázal na krabici na stolku. Mary chvilku zaváhala, protože stolek byl před onou pohovkou, pak se ale k němu vydala a posadila se. Začala si vyndávat na stolek složky. Pět z nich bylo nacpaných k prasknutí a když se Mary koukala na štítek desek, na všech z těch pěti byl nápis Weasleyovi. Poté zde byly i menší složky jako Potter, Jordan.....

Mary nejdříve udělala pořádek v těch nejtenčích a poté se s odhodláním vrhla na ty, za které mohli Fred a George. Když se do toho však Mary začetla, nějaké lumpárny byly ale opravdu úsměvné, takže jen s těží zadržovala smích.

Jakmile se dostala k poslední složce a úspěšně se začala probojovávat až na konec, nad jedním zápisem ztratila nad sebou kontrolu a rozesmála se: Spláchli nebohou paní Norrisovou do záchodu Ufňukané Uršuly.

,,Přijde vám snad něco k smíchu?" zavrčel od svého stolu Snape a Mary se smíchem přikývla. Snape nechápavě pozvedl jedno obočí a pozoroval dívku, která se smála kus od něho.

Když to trvalo, podle Snapeova úsudku, už dlouho, zvedl se ze židle a vytrhl Mary z ruky popsaný pergamen. Jakmile si ho přečetl, musel uznat, že s tady tím by klidně i měl rád co dočinění, protože ho ta kočka vážně štvala. Nepatrně mu nad tím zacukaly koutky a Mary se mezi tím povedlo uklidnit.

Bylo to zvláštní být mu po tom, co se stalo tak blízko a ještě ke všemu sama. Mary nevěděla proč, ale trochu znervózněla. Neodvážila se mu však podívat do očí, takže si poté jen prohlížela své ruce.

Až po chvilce zvedla na malý okamžik své ruce a to když jí Snape podával zpět kus pergamenu. Jejich pohledy se na malý okamžik střetly, avšak Mary si rychle vzala pergamen a dala ho zpět do složky. Tu, hned potom, zaklapla a dala ji zpět do krabice.

Překvapila ji však jedna věc. Snape se ani nehnul a po celou tu dobu ji pozoroval. Nevěděla, jestli je jí to příjemné nebo ne a pokud ano, snad si to jen nechtěla připustit.

Opatrně zvedla krabici a chystala se jí podat Snapeovi. Otočila se tedy k němu a podala mu ji. Prsty se při tom dotkla jeho a chvíli tak setrvala než nepatrně ucukla.

Bylo to zvláštní. Ona ani on se neměli k odchodu. Ani jeden z nich nevěděl, jestli je to dobře nebo ne.

Po chvilce udělal první krok Snape, který se pomalu otočil, krabici opět položil a vydal se zpět ke svému stolu.

Mary ještě chvíli zůstala trochu ztuhle stát, než se rozhodla, že zjistí nad čím se to vlastně Snape tak rozčiluje.

Pomalu přešla k jeho stolu a stoupla si těsně vedle něj. Byly to nějaké eseje, které nyní byly zcela proškrtané profesorem obrany proti černé magii.

Mary chvilku zaváhala. Nakonec se však natáhla pro jednu z nich a začala si ji číst.

Snape přestal opravovat a překvapeně, a zároveň nechápavě, se na ni podíval. Mary jen s úsměvem nad esejí zakroutila hlavou. Vtipnější popis ducha ještě neviděla. Poté se natáhla pro brk a něco v eseji přeškrtala. Spokojeně si ji poté prohlédla.

,,To mi jako chcete pomoct s opravováním esejí od těch tupohlavců z třetího ročníku?" zeptal se překvapeně Snape a Mary s úsměvem pokrčila rameny.

Odbíjelo jedenáct, když Mary a Snape končili s opravováním esejí, respektive Snape. Za celou dobu se na Mary snažil nedívat, takže si nevšiml, že usnula. Snape při tom zjištění trochu ztuhl. Co teď má dělat?

Chvíli spící dívku jen tak pozoroval než se konečně zvedl a vydal se k ní. Na moment zaváhal, potom se k ní sklonil a opatrně si ji vzal opatrně do náruče. Poté se vydal ke dveřím do své ložnice a položil ji do postele. Ještě přes ní přehodil deku a chvilku ji pozoroval než si vzal polštář s dekou a vydal se na pohovku. Ve dveřích své ložnice se ještě jednou otočil na klidně oddechující dívku....

Mary se spokojeně zavrtěla a převalila se na bok. Po chvilce se rozhodla neochotně otevřít oči. V tu chvíli prodělala šok. Na toto místo si pamatovala. Narozdíl od minula však byla stále oblečená, což mělo za příčinu, že se jí trochu ulevilo.

Po chvilce se pomalu otočila i na druhou stranu postele a k její radosti, ale i neradosti zjistila, že je v posteli sama.

Vylezla tedy z postele a vydala se ke dveřím ložnice. Pomalu je otevřela a rozhlédla se po kabinetu. Pohled jí utkvěl na pohovce, kde někdo spal.

Mary se na ten výjev překvapeně podívala. Poté pomalu zavřela dveře a vydala se zjistit, jestli je to doopravdy tak, jak to vypadá a ono opravdu. Na pohovce ležel, klidně oddechující profesor obrany proti černé magii. Vlasy mu spadaly přes obličej, jednu ruku měl pod hlavou a druhou objímal svou přikrývku.

Mary se nad tím výjevem musela usmát. Nevěděla proč, ale profesor jí přišel takhle roztomilý, uvolněný a bezstarostný. Nebyl to prostě ten mizerný, věčně nabručený profesor, postrach všech studentů.

Dívka neodolala, dřepla si vedle jeho hlavy a prameny mastných havraních vlasů, které mu spadaly do obličeje, mu dala opatrně za ucho. Poté se ještě jednou usmála než se vydala z kabinetu pryč....