Němá

8. kapitola

Den proběhl klidně. Umbridgeová si zvedla ego a Snape rozdal několik trestů a pohlavků, což ovšem bylo na denním pořádku.

Mary se však bavila, protože trávila čas se svými přáteli, co víc si mohla přát?

Dobře, celý den neproběhl úplně v klidu, protože při obědě Mary s ostatními zjistila, co Fred a George vymysleli. Zmijozelské koleji nalili do dýňového džusu jakýsi roztok, po kterém džus zhořkl, takže když se ho studenti oné koleje napili, začali ho prskat všude kolem sebe. Právě až na kolej s hadem v erbu se všichni ostatní velmi dobře bavili a toto veselí musel zastavit až Brumbál.

Zbytek vyučování proběhl též skvěle. Hodina přeměňování byla zajímavá, protože se učili přeměňovat květinu v kočku a naopak.

Den uběhl jako voda a blížila se večeře. Mary strávila celý zbytek odpoledne s Fredem a Georgem. Potom se k nim přidali i Neville s Ginny a Hermiona s Ronem. Těsně před večeří se vrátila i Lenka s Harrym, každopádně, Mary se celou tu dobu dobře bavila, protože a poněvadž Fred a George vyprávěli o tom, co by rádi po škole dělali a celkově tak o své šprýmařské minulosti ve škole. Potom však přišla otázka, která by dříve nebo později stejně přišla. Hermiona se zeptala Mary na její minulost. Mary se dosti očividně zarazila a náhle posmutněla.

,,Promiň, jen mě to zajímá," omluvila se rychle Hermiona. Mary však vypadala stále dosti smutná. Nakonec se zvedla a vydala se od skupinky svých přátel pryč.

,,Mary!" volali za ní ještě její přátelé, avšak Mary se ani neotočila a šla chodbou pryč. Náhle to nebyla ta veselá usměvavá dívka, která se ráda smála a bavila s přáteli a byla by se za ně schopná poprat, nyní to byla dívka se stínem své minulosti ve tváři, kterou zřejmě neměla vůbec pěknou. Něco ji trápilo, ale nikomu nikdy neřekla co.

Když se Mary konečně vzpamatovala, zjistila, že vlastně neví, kde je. Trochu zmateně se rozhlédla. Tak moc se nechtěla vracet ke své minulosti, až se ztratila ve škole. Smutně si povzdechla a rozhodla se, že zkusí své štěstí a pokusí se najít cestu zpět.

Venku se již začínalo stmívat, takže to Mary moc na radosti nepřidalo. Najednou pocítila neskutečný vztek na sebe samu. Nejednala racionálně, ale právě naopak. Nechala se unést svou nepěknou minulostí, která byla velmi bolestivá.

Mary zabočila doprava. Chodba se však zdála, že tudy cesta nepovede, takže se Mary otočila a chtěla se vydat na druhou stranu. Tam však to vypadalo ještě bídněji. Obrátila se zpět do chodby, kterou přišla, ale byla stejně potemnělá, jako dvě předešlé.

Mary si smutně povzdechla a než aby se šla vydat nějakou chodbou, aby se pokusila dostat se k Velké síni, raději se opřela o zeď a pomalu se sesunula na zem. Chtělo se jí brečet, křičet, ale copak mohla? Její minulost byla již dávno za ní, nebo aspoň v to doufala.

,,Co tu takhle pozdě děláte?! Neměla byste být už někde jinde?!" ozval se vedle Mary mrazivý hlas. Mary pomalu zvedla oči a podívala se do ledových očí svého profesora lektvarů, který nad ní stál s rukama založenýma na prsou.

Mary nakonec pohled odvrátila na znamení, že se s ním nehodlá bavit o tom, proč není tam, kde by teď měla být.

,,Na něco jsem se vás ptal," zavrčel opět Snape a nehodlal se vzdát.

Mary se však bez odpovědi postavila a rozhodla se vydat se nejbližší chodbou pryč.

,,A teď jako jdete kam?" chytl ji Snape za paži a Mary se naň ho uraženě podívala.

,,Velká síň je úplně na druhou stranu," procedil mezi zuby Snape a pohodil hlavou směrem, kde se údajně síň měla nacházet.

Mary se naň ho ještě chvíli naštvaně dívala než se poslušně vydala směrem, který jí naznačil ředitel Zmijozelu. Sám se vydal několik kroků za ní. Jelikož však Snape šel značně rychleji než Mary, zanedlouho ji tedy předešel a Mary musela přidat do kroku, aby se v hradě vůbec nějako vymotala.

,,Příště si dávejte pozor, kudy jdete," zavrčel Snape, když došli až ke dveřím do Velké síně. Nečekal však na odpověď, otočil se na patě a s vlajícím pláštěm za sebou se vydal k učitelskému stolu. Díky tomu už nestačil vidět úšklebek, který na něho Mary hodila.

Poté si prolétla očima sál než konečně uviděla skupinku svých přátel, kteří na ni mávali. Mary se za nima vydala a byla ráda, když se konečně ztratila v davu. Poté si však neodpustila ještě jeden jedovatý pohled na profesora lektvarů.

,,Mary, já se ti ještě jednou omlouvám," řekla Hermiona nešťastně. Mary se nad tím usmála a mávla nad tím rukou.

Prosím, už nikdy se na mou minulost neptejte. Není to nic, co byste chtěli znát.

,,Dobře," přikývla Ginny.

,,Rozhodně to bude lepší," ,,Než aby tě zase přivedl Snape," prohlásili Fred a George a probodli profesora pohledem. Ten si toho všiml a dvojčata stihla jen tak tak uhnout pohledy.

,,Kdes vůbec byla?" zeptala se Mary Lenka.

Ani nevím. Někde v hradě a poté jsem zjistila, že nevím, kde jsem.

,,Proč mám pocit, že jsi byla u Zmijozelské koleje," řekl Harry a snažil se napodobit Draca. Docílil toho, že se všichni začali smát.

,,Hele vy dvě," ozval se Fred a ukázal na Lenku a Mary. ,,Pořádáme večer mejdan na koleji a vy jste zvané," doplnil George svého bratra a oba dva na ně mrkli.

,,Příjdete?" řekli oba dva naráz. Mary s Lenkou se na sebe s úsměvem podívali a poté přikývli.

,,A nebude z toho průšvih?" zeptal se Neville nejistě.

,,A i kdyby? Za tu legraci to stojí," řekl Ron a spokojeně se pustil do dalšího kuřecího stehýnka.

,,Ale co když na to Umbridgeová přijde?" zeptala se ustaraně Hermiona.

,,Nepřijde," ,,A tečka," zamračili se na ni bratři a víc se to neřešilo....

Omlouvám se, že kapitola vychází až dnes. Teď jsem toho měla trochu víc a moc jsem nestíhala....