Němá

42. kapitola

Mary se ráno probudila jako první. Nepatrně se zavrtěla a otevřela oči. Pootočila hlavu tak, aby viděla Severusovi do tváře. Ještě spal.

Dívka s nepatrně usmála, avšak po tom, co jí včera udělal, tedy spíše neudělal, se rozhodla mu pomstít.

Pomalu vylezla z postele, aby byly její pohyby co nejméně patrné, obula se a oblékla se do uniformy.

,,Ty někam jdeš?" ozval se za ní hluboký hlas.

,,A tobě to snad vadí?" ušklíbla se Mary a otočila se na Severuse. Ten si dal ležérně ruce za hlavu a s nepatrným úsměvem ji pozoroval.

,,Co se tak usmíváš?" zeptala se se smíchem Mary skousla si spodní ret. Severus vstal z postele a zamířil s úsměvem k ní. Chytil ji jemně za paže a začal si ji zvědavě prohlížet.

,,Co mě tak zkoumáš?" zeptala se s úsměvem Mary a dala Severusovi jeden z jeho pramenů havraních vlasů za ucho.

,,Přemýšlím, kdy se z tebe vyklube něco podobného jako z tvého strýčka," odpověděl ironicky. Mary se ušklíbla a odtrhla se od něj.

,,Včera jsi nedodělal papírování, i když chápu, že to není tak záživné jako prohlížet si neteř pána zla," vrátila mu ironii Mary a vydala se do ředitelny následovaná Severusem.

,,To máš tedy pravdu," povzdechl si Severus a posadil se za pracovní stůl. Mary ho chtěla obejmout, ale ozvalo se zaklepání. Severus automaticky stáhl Mary pod psací stůl, aby nebyla vidět a poté řekl: ,,dále."

Do ředitelny vstoupila profesorka McGonagallová. ,,Dobré ráno. Koukám, že vstáváte časně," řekla profesorka přeměn a ač jí Mary neviděla do tváře, z jejího hlasu bylo dobře poznat pohrdání.

,,Dobré, jak tak koukám, tak vy také," zavrčel Severus a Mary v tu chvíli napadla malá pomsta za to, že ji Severus předešlého večera vyprovokoval a poté se na ni vykašlal.

,,Už jste doufám mluvil s Carrowovými," řekla pořád stejným tónem profesorka přeměn. Severus se už chystal odpovědět, ale v tu chvíli pocítil Mariinu ruku, jak mu přejíždí po jeho klíně a tak jen strnule přikývl.

,,Madame Pomfreyová přesto říkala, že se na ošetřovně objevilo několik dalších studentů, kteří dostali školní tresty," odsekla McGonagallová.

Severus se držel za všech sil, aby nevydal žádný hlasitější výdech, poněvadž jak to tak vypadalo, Mary nehodlala přestat.

,,A co jako mám s tím dělat? S Alectou i Amycusem jsem mluvil a pán zla nám nařídil studenty pouze trestat a ne zabít, tečka. A pokud teď dovolíte, mám ještě spoustu věcí na práci a myslím si, že vy také, Minervo," zavrčel Severus a zanedlouho Mary, která ještě pořád nepřestala přejíždět po Severusově, nyní již ztopořeném údu, jak se ozvaly kroky odcházející profesorky a následně prasknutí dveří.

,,Co si jako myslíš, že děláš," vydechl Severus, avšak k jeho nelibosti jeho hlas nezněl vůbec výhružně či naštvaně. Mary toho nechala a vylezla z pod stolu.

,,Máš pravdu, já mám vlastně ještě také spoustu věcí na práci jako profesorka McGonagallová, takže bych měla jít," řekla nevině a smutně se na Severuse podívala.

,,Ty si jako myslíš, že tě po tom, co si mi nyní udělala, nechám odejít?" řekl Severus a pozvedl jedno obočí.

,,Spíše neudělala, měj se," usmála se škodolibě Mary a než Severus stačil jakkoli zareagovat, byla pryč.

,,Ta holka se teda nebojí," ozval se jeden z předchozích ředitelů.

,,Proč by se měla taky bát, když má v sobě krev Vy-víte-koho," povzdechl si další z ředitelů a Severus se vyloženě zoufale otočil na Brumbála, který se jen potutelně usmíval. Severus si povzdechl a snažil se vrátit zpět k papírování....

,,Tady jsi, Mary," ozval se kousek od Mary Lenčin nepřítomný hlásek. Mary se usmála na pozdrav.

,,Kde jsi byla?" zeptala se jí Lenka a Mary se na ni nechápavě podívala.

,,Mary, já vím, že jsi nespala na koleji," řekla klidně Lenka a hleděla Mary do očí.

Teď asi úplně moc nechápu, o čem to tady mluvíš.

,,Mary, nedělej ze sebe blbou, protože já vím, že ty víš o čem mluvím. Předpokládám, že jsi za někým byla. Kdo je to?" zeptala se tiše Lenka a usmála se.

Co kdo je to?

,,Kdo je ten kluk, kvůli kterému se vždy usmíváš více než normálně. Ty jsi nespala poprvé mimo kolej, viď?" řekla s úsměvem Lenka a Mary polil studený pot.

,,No tak, Mary, slibuju, že to nikomu neřeknu," naléhala dál Lenka, avšak když jí Mary neodpovídala, rozhodla se pro jinou taktiku.

,,Takže, předpokládám, že z Havraspáru není," začala a Mary dala oči v sloup, avšak její koutky nepatrně zacukaly.

,,Chodí do stejného ročníku?" vyzvídala dál Lenka, které se úsměv ještě prohloubil po nepatrném vítězství.

Mary chvilku zaváhala než nepatrně zakroutila hlavou.

,,Takže je mladší....jé, ahoj Ginny," usmála se Lenka a Mary v duchu děkovala a zároveň prosila o to, aby se Lenka nezmínila o ničem z tohoto rozhovoru. To jí také Mary naznačila jasně pohledem a naštěstí to Lenka pochopila.

,,Ahoj holky," ozval se Neville kousek od trojice dívek.

,,Ahoj Neville," pozdravily ho současně Lenka s Ginny.

,,Přemýšleli jste už nad tím, jestli se budeme moc na Vánoce vrátit domů?" zeptal se dívek Neville.

,,Hm, doufám, že ano. Chci změnit prostředí na něco pozitivnějšího," povzdechla si Ginny.

,,Já bych tedy taky raději odjela na Vánoce domů, abych si na chvíli odpočinula," přitakala Lenka a Mary beze slova přikývla.

,,Mary, pokud budeš chtít, tak můžeš určitě přijet na Vánoce zase k nám," usmála se na svou kamarádku Ginny.

Díky, ale ještě si to rozmyslím. Přemýšlím, že se na Vánoce, tedy pokud to půjde, podívám domů.

,,Dobře," přikývla smutně Ginny.

,,Hele, proč jsi nám vlastně ještě neřekla nic o své rodině?" zeptal se Neville.

Ono je to celkově všechno u mě tak nějak složité a zároveň jednoduché.

,,To nechápu," řekla Ginny a společně s Nevillem se na Mary nechápavě podívali.

Jednou pochopíte.

Z trojice se po této větě Mary na nic již neptal. Lenka byla opět někde ve svém světě a Neville s Ginny si v hlavě přemítali onu větu jejich kamarádky....