Němá

22. kapitola

Vánoce utekly jako voda a nyní již Mary seděla ponořená do svých myšlenek ve Velké síni u Nebelvírského stolu při své první povánoční školní snídani. Z přemýšlení ji vyrušila až Ginny, která popisovala Hermioně to, jak se na Mary vždy dívá Charlie.

,,Podle mě bys to s ním měla zkusit, Mary," ozval se s plnou pusou Ron.

,,Ale notak. Podle mě se Mary daleko víc hodí k Fredovi a to tedy hlavně věkově," odvětila Ginny svému bratrovi.

,,Ale Ginny, vždyť přeci Fred má ještě George a Charlie nikoho takového nemá," odporoval Ron.

,,Pořád je ale na tom lépe než ty, Otesánku," odsekla Ginny. Neville, Lenka, Harry a Hermiona vyprskli smíchy.

,,No tak hele. Podle toho, jak se Charlie tvářil, tak to vypadalo, že....." ,,Slyšela jsem dobře, že byl u vás na Vánoce i po dlouhé době Charlie?" přerušil Ronovu přednášku důvěrně známý hlas profesorky přeměn mezi Ginny a Mary. Když se skupinka otočila na profesorku, octli se tváří tvář nejen profesorce McGonagallové, ale také Brumbálovi a, k Mariině velkému nadšení, Snapeovi.

,,Ano. Charlie byl skutečně u nás na Vánoce," přitakala Ginny. Mary se v duchu začala modlit, aby se rozhovor mezi její kamarádkou a profesorkou nezačal brát stejné obrátky jako předešlý rozhovor sourozenců Weasleyových.

,,A jak se vůbec má?" vyzvídala dál profesorka McGonagallová.

,,Ale jo, celkem dobře. Tedy hlavně teď to vypadá, že by sem mohl zavítat častěji," huhlal Ron s plnou pusou. Mary raději sklopila pohled a snažila se věnovat své topince, avšak koutkem oka si všimla, jak Snape nervózně postává a netrpělivě se dívá na své kolegy.

,,Vážně?" podivil se Brumbál a Ron přikývl naprosto ignorujíc vražedný pohled od své sestry.

,,Ano, kvůli Mary...au," sykl Ron, protože ho právě Hermiona pod stolem nakopla.

Mezitím se Snape se znechuceným výrazem vydal pryč z Velké síně.

,,Mladá láska," usmál se Brumbál, avšak Mary protočila očima a plácla se do čela.

,,Ale notak, Albusi," zakroutila hlavou profesorka McGonagallová načež se vydali za svým kolegou, který před chvílí odešel z Velké síně.

,,My bychom měli taky jít. Vždyť za chvíli začíná vyučování," kývla Hermiona na své přátelé, kteří se neochotně zvedli a vydali se ke svým učebnám.

Při cestě se od skupinky odpojily Lenka a Ginny. Mary si však toho nevšimla, protože byla opět ponořená do svých myšlenek.

,,...Mary! Posloucháš mě vůbec?!" vytrhla ji najednou z rozjímání Hermiona. Mary se na ni nechápavě podívala.

,,Ptala jsem se, jestli..." ,,Slečno Grangerová, pokud si potřebujete něco se slečnou Johnsovou říct, tak to počká až po hodině," ozval se ode dveří chladný hlas profesora obrany proti černé magii.

Mary s přáteli se tedy neochotně vydala do učebny. Jediné štěstí bylo, že seděla v předposlední lavici, takže se mohla dál ponořit do svých myšlenek.

Vím, že se o mě Fred snažil, ale vždyť jsem mu říkala, že možná jednou, ale ne teď, tak proč opět začal? Doufám, že toho zase nechá a taky doufám v to, že nezačne ještě Charlie. Vždyť já jim nechci ublížit, ale stejně, je lepší krutá pravda teď než potom po předstírané milosrdné lži...

,,Johnsonová! Byla byste od té lásky a začala konečně dávat pozor!" začal prskat Snape. Mary se tedy neochotně vrátila do reality a probodla ho pohledem. Snape jí vražedný pohled vrátil, ovšem téměř v okamžiku pokračoval ve výkladu.

Ne, ale vážně. Jediné štěstí je, že Bill má přítelkyni a George nechce lézt svému bratrovi do zelí, jak ho znám. Štěstí, že tam nebyl ani ten Percy a Ron holku má taky, protože to opravdu nevím, co bych si počala....ach jo. Cože to vlastně probírame? Ono je to vlastně jedno....Hmmmm....co asi dnes bude k obědu?....Kdy se půjde zase do Pras.....

,,Johnesová! Vy jste na pozornost ještě horší než Potter a to jsem si myslel, že nikdo horší už být nemůže! Ještě jednou vás nachytám, jak nedáváte pozor a máte školní trest?" zakřičel Snape přes celou třídu. Mary jen protočila očima a vyhla se výsměšným pohledům od Zmijozelských.

,,Ten má teda dneska náladu," uslyšela Rona za ní. Když se nepatrně pootočila, tak si všimla, jak Harry přikývl a dneska výjimečně dával pozor, i když Mary měla podezření, že mu to moc dlouho nevydrží.

Mary se snažila držet svou pozornost na uzdě a docela se jí to dařilo, tedy až na konec hodiny, kdy zase zabrousila zpět do své mysli.

Může být člověk bez citů? Pokud ano, tak je bez citů úplně, jako že nebude cítit bolest, strach, radost, vztek, lásku...a nebo bude umět cítit jen ty záporné emoce a nikdy nebude cítit lásku, přátelství....Může se vůbec člověk vzkřísit?

,,Mary, pojď už," zašeptala ke své kamarádce Hermiona, avšak pozdě.

,,Takže jste si tedy vybrala školní trest," ozvalo se nad Mary a ta sebou poplašeně škubla.

,,V osm za mnou přijďte a nic vás neomlouvá," zavrčel Snape a odešel. Mary jen naštvaně protočila očima a vydala se za Hermionou.

,,Co je to s tebou?" ptala se Hermiona Mary. Ta jen pokrčila rameny.

,,Tobě pořád vrtá hlavou ten ranní rozhovor, viď," řekl Neville a Mary neochotně přikývla.

,,Tak to pusť z hlavy. Je to tvůj život, takže mi ti do něj nemáme co kecat," řekl povzbudivě Harry a Mary se naň ho vděčně usmála.

,,Každopádně teď by ses měla začít soustředit, tedy pokud nechceš další školní tresty," řekl Ron a k tomu ještě dodal: ,,i když Snape bývá dosti často originální, tak do té doby než někomu zadá, aby mu umyl ty jeho mastné vlasy, bych spíše na něj jen nadával. Pokud mně by dal takový školní trest, tak ani ne do hodiny mě vezou ke Svatému Mungovi." Po tom, co to Ron dořekl dostala celá skupinka záchvat smíchu.

,,Mládeži! Uklidněte se," napomenul je procházející profesor Kratiknot, kterého si skoro vůbec nevšimli....

Když jsem psala tuto kapitolu, stala se mi jedna docela funny věc. Připojila jsem se jako druhá na online hodinu, pozdravila jsem a s úmyslem vypnout si mikrofon, jsem klikla na tlačítko a znovu jsem si zapla mobil, že půjdu psát. Pak, ani ne do pěti vteřin jsem se podívala na počítač a zjistila jsem, že jsem si zapla kameru. Můj výraz prý byl k nezaplacení.