Němá

32. kapitola

Hnědovlasá dívka majíc pomněnkově modré oči šla za soumraku po Godricově dolů.

Byly to již tři týdny, co dorazila na nástupiště 9 a 3/4 a pořád se nerozhodla, kam se letos v létě bude nejlepší uchýlit. Proto dorazila tam, kde strávila celé své dětství, avšak před několika lety byli její rodiče zavražděni a ona již neměla domov.

Již několik dní nebylo dívce dobře a ona tušila, že by bylo ideální, aby si našla nějaký úkryt, ale kde? Její jediný příbuzný byl její strýc, který byl zároveň jejím kmotrem, ale k němu se jí moc nechtělo.

V tu chvíli se rozpršelo. Mary v duchu zaklela a vydala se podél hřbitovní zdi k výklenku ve stromě, ve kterém by se mohla schovat.

Zalezla si tedy dovnitř a svou tašku si dala pod hlavu. Naposledy jedla ve vlaku, ale byla na to zvyklá, že kolikrát i týdny nic nesnědla. Nejhorší však bylo to, že za tu chvíli byla promočená až na kost a začínala jí být zima. Schoulela se proto do klubíčka a snažila se nemyslet na to, že jí není vůbec dobře...

Černovlasý muž se loudal k zadnímu východu ze hřbitova v Godricově dole. Každý rok sem chodíva jen aby dal na jeden hrob kytici lilií.

Vydal se podél zdi hřbitova a připadal si hůře než kdy dříve. Nejen že zabil, ale ublížil člověku, kterému na něm po dlouhé době záleželo a nejhorší na tom bylo, že i on ji miloval.

Zarazil se však v půli kroku. V dutém starém dubu ležela schoulená dívka a nevypadala vůbec dobře.

Nevěřícně se ještě na ni chvíli díval než přidal do kroku a zastavil se těsně vedle stromu. Klekl si vedle dutiny a ještě chvíli si dívku prohlížel. Byla to ona, ta, které tolik ublížil, ale co tady dělá.

Byla celá promočená a nezvykle pobledlá.

,,Mary," zašeptal a dívka sebou nepatrně cukla. Nijak jinak však nereagovala. Muž se rozhlédl ještě kolem, než si ji vzal opatrně do náruče a poté se i s ní přemístil.

Nyní stál ve svém obývacím pokoji v domě v Tkalcovské ulici a svíral na kost promrzlou dívku v náručí. Ta se k němu překvapivě tiskla.

On se však vydal ke schodišti a hned poté, co po něm vyšel nahoru se vydal k pokoji pro hosty.

,,Severusi," ozval se najednou tichý ženský hlas. Severus se zastavil a rozhlédl se. Nikdo zde však nebyl, kromě něho a dívky, kterou svíral v náručí.

Rozhodl se to ignorovat a došel až k pokoji. Vešel dovnitř, položil dívku do postele a přikryl ji peřinou. Poté si sedl vedle ní na židli a rozhodl se ji pohladit po tváři. Jakmile se jí však dotkl, zjistil, že má horečku. Měla rozpálené čelo i tváře. V tu chvíli se však opět ozval ženský hlas.

,,Severusi," zašeptal opět naléhavě. Severus strnul. Mary byla přece němá. Muselo se mu jen něco zdát, avšak nepatrný pohyb dívčiných rtů mu nešel dostat z hlavy ven.

Zvedl se z postele a ze všeho nejdříve se vydal pro něco, do čeho by Mary mohl převléknout.

Zanedlouho se vrátil s jednou za svých košilí. Dívku do ní převlékl, avšak spodní prádlo jí nechal. Měl strach, jak by reagovala.

Poté se opět vypařil a vydal se pro nějaké lektvary, které by jí měly pomoci.

Za chvíli již opět seděl u postele, na které nyní ležela Mary a Severus ji nyní nutil se napít jednoho z lektvarů. Nešlo to zrovna nejlépe, ale nakonec se mu to podařilo.

Nyní se smutně a zároveň s nadějí díval na dívku, která sebou několikrát trhla. Jakmile se jí však nepatrně dotkl, její tělo se uvolnilo. Docela ho překvapila tato reakce, ale aspoň že již nebyla strnulá.

,,Ne, prosím, už ne," pohnula Mary opět rty. Severus se opět překvapeně na ni podíval. Očividně blouznila, za což mohla horečka, jak je ale možné, že Mary mluví? Začala nová otázka vrtat Severusovi v hlavě. Rozhodl se, že to bude muset později zjistit.

Kolem páté hodiny ráno druhého dne se Mary probudila. Když otevřela oči, vyděšeně se rozhlédla kolem sebe. Jak se zde vzala a kde to vůbec je?

Poté si však všimla více než známého může nyní s kruhy pod očima, jak ji pozoruje.

Mary sebou vyděšeně škubla a začala se odsouvat na druhou stranu postele.

,,Ty se mě bojíš?" řekl Severus a snažil se, aby to znělo pobaveně, avšak hlas ho zradil. Byla z něj znát lítost.

,,Neboj se. Nechci ti ublížit," pokračoval povzdechnutím Severus a díval se na dívku před sebou.

,,Jsi u mě doma. Našel jsem tě promočenou a měla jsi pořádnou horečku," pokračoval dál Severus a pomalu se postavil.

Mary ho pozorovala. Nevěděla, co si má o něm myslet. Může mu vůbec věřit?

,,Mluvila jsi ze spaní. Vysvětlíš mi, proč si o tobě všichni tedy myslíme, že jsi němá?" ptal se klidným, ale unaveným hlasem Severus. Pomalu došel až na druhou stranu postele, kde se nyní Mary tiskla co nejvíce ke zdi.

Severus se pomalu posadil a pozoroval ji. Z jejího pohledu mohl vyčíst, že neví, co si má myslet.

Poté natáhl ruku a než si to Mary stihla uvědomit, položil ji jí na čelo.

,,Horečku už nemáš, ale teplotu máš pořád," řekl Severus a chtěl ji pohladit po tváři. Mary však ucukla. Severus se tedy zvedl a vydal se pryč.

,,Koupelna je vedle tvé ložnice. Kdybys něco potřebovala, tak má ložnice jsou ty dveře na konci téhle chodby," řekl Severus ve dveřích a odešel.

Mary se opět rozhlédla po pokoji. U stolu, který byl u okna, byla na židli kupička s jejími věcmi. Mary až teď došlo, že má naprosto jiné oblečení než co si pamatuje, a že není ani její.

Tahle košile byla přece jeho. Mary se pod ní podívala a s úlevou zjistila, že má na sobě ještě pořád spodní prádlo.

Bože, za co mě trestáš, povzdechla si v duchu Mary. Nakonec se však zachumlala opět do peřiny a přemýšlela, co bude dál....