Němá

50. kapitola

Bylo to zvláštní, pozorovat dívku, která až na pár okamžiků byla vždy silnou, jak se zhroutila u těla černovlasého muže a s pláčem do něho začala rychle nalévat všelijaké lektvary.

Hermiona s Ronem a Harrym se po sobě ve stejný moment podívali a všichni tři právě myslili na to samé: Ona ho milovala.

,,Severusi," zašeptala Mary a trojice, která stála hned vedle, se na ni překvapeně podívala.

,,Severusi, prosím," zašeptala Mary opět naléhavě mezi jejími vzlyky.

,,Mary," řekl tiše Harry a chtěl se k ní sklonit, avšak vyrušil ho až syčivě ledový hlas, který všichni čtyři dobře poznávali.

Mary ani nevnímala, co její kmotr říká. Přišla o toho, na kom jí z celého srdce nejvíce záleželo.

Přestala vnímat i to, že boj venku se utišil, jak pán zla odvolával své lidi a tvory, kteří za něj bojovali.

Hnědovlasá dívka cítila jen srdcervoucí prázdnotu, protože její svět se právě zhroutil.

Nahnula se nad čím dál tím víc chladné tělo Severuse a políbila ho na rty. V tu chvíli však propukla v ještě srdcervoucnější pláč, sesunula se na jeho hruď a prsty se mu zarývala do ramen, jako by ho tím chtěla probudit.

Bylo jí úplně jedno, že ji pozorují její přátelé, kteří však odcházeli. Vše by vyměnila za to, kdyby se mohla alespoň ještě jednou dotknout teplé tváře muže, který nyní opouštěl tento svět a slané slzy mu dopadaly na hruď.

Mary měla chuť začít křičet na celé kolo, avšak neměla dost síly aby to udělala. Všechna její síla, její radost, ať už ze života nebo z přátel, a její vnitřní teplo ji právě teď opouštělo a zůstávalo po něm jen mrazivé chladno a prázdnota v duši.

,,Proč ty? Proč ty a ne já?" zašeptala mezi vzlyky a podívala se na jeho tvář. Ač si již připadala, že všechny její slzy už vyplakala, nahrnuly se jí do očí nové, které tentokrát začaly dopadat na zakrvácený krk jejího milého.

Mary vytáhla hůlku a s pláčem mu začala krk alespoň trochu čistit od krve, i když v hloubi duše věděla, že je to naprosto zbytečné, protože on se již nikdy neprobudí. Již nikdy ji neobejme, nebude nesouhlasně mručet, když mu bude mýt vlasy, anebo nebude již nikdy mít sarkastické poznámky na účet studentů.

Její život skončil s tím jeho. Kdyby dostala mozkomorův polibek, bylo by jí to jedno, protože čím déle plakala a čím studenější bylo mužovo tělo, tím více bez duše se cítila.

Opatrně zastrčila hůlku zpět do hábitu a objala ho kolem ramen. Poté si ho k sobě přitáhla a s pláčem ho hladila po hlavě, ať už po obličeji nebo ve vlasech.

V tu chvíli si také uvědomila to, co si nikdy před tím připustit nechtěla. Pokud by přežila, možná by čas rány zhojil tak, jak se říká, ale ona již nikdy nebude milovat nikoho jiného tak moc jako právě milovala jeho.

,,Severusi," vydechla a s pláčem ho políbila do vlasů.

,,Miluju tě. Miluju tě a nikdy už nikoho nebudu milovat tak moc jako tebe," šeptala s pláčem hnědovlasá dívka a pomněnkové oči měla zakalené slzami.

,,Prosím, vrať se. Vrať se mi," vzlykala Mary a při tom vzpomínala na jejich společné chvíle, při kterých se cítila v bezpečí a on se dokázal usmát. Na nikoho jiného se nikdy tak neusmíval, tedy co si Mary pamatovala.

Měla mu toho ještě spoustu co říct. S jednou věcí se mu neměla nikdy sílu svěřit a pořád čekala na ten správný okamžik, který nyní již nenajde.

Začala litovat všeho nenávistného, co mu kdy řekla, i když to nebylo myšleno zle a on to věděl. Nenáviděla se za to, že ho nazvala žárlivým imbecilem, mrzutým netopýrem, že mu dala facku, které hned po té litovala, ale také toho, že ho více neobjímala a nebyla mu lepší oporou. Chtěla vrátit čas a všechno napravit, ale nyní to již nešlo.

Byl konec. Byl konec jak pro Severuse, tak i pro Mary. Dívka neměla potřebu bojovat dál, protože měla pocit, že nemá proč.

Vrátila by se i k Robertovi, kdyby věděla, že to přivede Severuse zpět k životu.

Mary políbila Severuse na čelo a poté mu padla na hruď.

Nikdy se jí nic nezdálo tolik nemožné jako nyní. Vždy si říkala, že pokud budeme považovat nemožné za nemožné, bude to nemožné, ale pokud budeme považovat nemožné za možné, stane se z nemožného možné, ale nyní i kdyby považovala nemožné za možné, bylo by nemožné pořád nemožné.

Severus byl mrtev a to jí začalo potvrzovat i pomalu vycházející slunce, které již nezažilo tolik jako kdy před tím...