Němá

epilog

,,...a nezapomeňte. Vy, co jste mi neodevzdali úkol mi ho doneste do příští hodiny," usmála se mladá profesorka na svou třídu, kterou právě propouštěla ze své hodiny.

,,Já se divím, jak na ně můžeš být tak milá," ozvalo se ode dveří. Mary se s úsměvem otočila na Severuse, který se opřel o futra a založil si ruce na prsou.

,,Já se divím, proč na ně musíš být pořád tak mrzutý," odpověděla mu Mary.

Všichni studenti moc dobře věděli, že profesorka Johnsová, která učila studium mudlů, je přítelkyně profesora Snapea, který učil obranu proti černé magii. Pokud jste si u Snapea potřebovali něco vyžehlit, šli jste za profesorkou Johnsovou a ta už vám nějako pomohla, tedy pokud ten trest nebyl opravdu oprávněný.

,,Nezajdeme do Prasinek na máslový ležák?" zeptal se Severus a přistoupil k Mary. Ta ho chytla za ruce a podívala se mu do očí.

,,Zveš mě snad na rande?" zeptala se ho svůdně a nepatrně se k němu přiblížila.

,,Ano, ale taky chci konečně vypadnout od těch tupo-" ,,Severusi Tobiasi Snape! Už jsem ti snad stokrát říkala, že až na čestné výjimky, kterých je opravdu málo, to žádní tupohlavci nejsou," napomenula ho Mary a Severus dál oči v sloup.

,,Tak půjdeš?" zeptal se netrpělivě a Mary s úsměvem přikývla. Severus se usmál a stáhl si ji do vřelého políbení...

Tak, jsme na konci. Doufám, že se knížka alespoň trochu líbila, i když tam byly určitě nějaké překlepy nebo pravopisné hrubky, za které se omlouvám.
Upřímně řečeno, docela dlouho jsem se rozmýšlela, jak příběh ukončit, ale možná, že za to může tato doba, díky které jsem se nejspíše rozhodla ukončit to tak, jak jsem ukončila, protože naděje umírá poslední.