Němá

52. kapitola

,,Mariano," řekl naprosto klidně lord Voldemort a Mary se po chvilce zaváhání rozešla směrem k němu.

Po celou cestu, co šla ke svému kmotrovi, nikdo nepromluvil. Všichni sledovali dívku, která šla s ledovým výrazem k pánovi zla.

,,Proč jsi utekla z Kruvalu? Můžeš mi nějako vysvětlit tuhle šaškárnu?" pustil se do ní její kmotr.

,,Proč? Protože jsem toho už měla dost. A k té šaškárně, podívej se na sebe. Tys narazil do zdi nebo co?" odsekla mu jedovatě Mary a cítila, že atmosféra houstne.

Lord Voldemort zarazil rukou jednoho ze smrtijedů, který se chystal Mary za její drzý jazyk potrestat.

,,Nemysli si, vím proč je Karkarov ve skutečnosti mrtvý. Neuhlídal mě a tys mě potom nemohl najít," řekla mu prázdným hlasem Mary.

,,A vysvětlíš mi, co děláš tady?" zasyčel opět pán zla.

,,Řekla bych, že kazím pověst naší rodině," ušklíbla se Mary a její strýc ji probodl rudýma očima.

,,Cože děláš?" opakoval nechápavě pán zla.

,,Ty sis vážně myslel, že mě Karkarov uhlídá? Že mě donutí složit zkoušku z kleteb, které se nepromíjejí? A navíc, pokud budu v Bradavicích, tak že se schovám ve Zmijozelu?" řekla pobaveně Mary.

,,Moment! Ty jedna...jedna-" ,,Klidně mi řekni stejně, jako jsi říkal mé matce-motácká šmejdko! Ale hodila se ti, viď? Sice dělala ostudu rodině, protože potomek Salazara Zmijozela nemůže být moták a musí rozumět hadí řeči, ale nevadilo ti to, když jsi mě již nejmíň od dvou let učil vrhat kletby. Byla jsem vychovávána smrtijedy, aby se ze mě stal smrtijed, ale já tě zklamu, strýčku Tome, a i tebe, této Bello, já budu bojovat za ně, ne za vás," vysmívala se mu Mary do očí. Ostatní však byli překvapeni, že se Voldemort ještě drží.

,,Ostudu děláš našemu rodu větší ty než tvá matka! A co sis to vůbec udělala s vlasy?! Odjakživa jsi je měla krátké!" vykřikl Voldemort a bylo na něm vidět, že se ho slova Mary dotkla.

,,Abych řekla pravdu, dlouhé je mám od té doby, co jsem utekla z Kruvalu z posledního ročníku. Ty ses za rok uráčil vrátit, ale pokud by sis na mě dělal nárok, tak tě musím zklamat. Již šest let jsem plnoletá, takže smůla," pokrčila lhostejně Mary rameny.

,,Nějaká poslední slova před tím NEŽ TĚ ZABIJU?!!!" vykřikl Voldemort.

,,Jo. Dovol mi ještě říct, co mám na srdci," usmála se Mary.

,,Žili byli kdysi tři bratři, kteří se procházeli po břehu řeky života. Nebyli to bratři či příbuzní. Jeden druhému by mohl dělat otce, avšak něco je stejně spojovalo a tím bylo to, že až když přijeli do Bradavic, cítili se někde poprvé doma.

Nejmladší z bratří se však již v útlém věku potkal se Smrtí, avšak byla k němu milosrdná a darovala mu život.

Poté za dlouhou dobu se opět jeden ze tří bratří potkal opět se Smrtí, avšak i tentokrát se nakonec smilovala a darovala mu život však za podmínkou, že jí pomůže získá toho nejstaršího z bratří, který se jí pokusil obelhat, aby si pro něj nikdy nepřišla.

Zanedlouho po druhém si Smrt přišla opět pro nejmladšího z bratří, avšak i jemu darovala život a dostal stejné podmínky jako prostřední z bratří. Smrt totiž ví, že dříve nebo později si přijde pro oba dva, stejně tak jako pro všechny ostatní, ale na nejstaršího z bratří prostě nemůže bez pomoci dvou mladších bratří," řekla tajemně Mary a zřejmě nikdo nepochopil, co tím chce vlastně říct.

,,Má tento tvůj proslov nějaký význam?" zeptal se Voldemort, který se snažil již nekřičet.

,,Ano. Smrt si jde pro tebe, strejdo, a pokud jde o mě, to oni mě mají právo zabít, protože jsem jim lhala," řekla klidně Mary a otočila se k odchodu.

,,Ty nikam nejdeš!" ozval se třetí hlas a Mary se zarazila. Přes obličej jí přeběhl vyděšený výraz.

,,A pokud chceš ještě jeden důvod, proč jsem utekla z Kruvalu, tak je to tady právě Robert," řekla tišším hlasem Mary. Poté se otočila a stála tváří v tvář Robertovi. Vypadal jinak. Po tváři mu rostlo nepatrné strniště, tmavé vlasy měl snad ještě delší než Severus, avšak jeho oči barvy oceánu byly pořád stejné.

Robert ji chytil za ruku, avšak Mary se škubnutím vymanila z jeho sevření a poté najednou se ozvala rána a hned poté se smrtijedi začali, až na nějaké výjimky, ztrácet.

Mary se dala do běhu směrem do hradu, kam mizeli i všichni ostatní. Než se Robert stačil vzpamatovat, Mary již vbíhala do hradu.

Robert se rozběhl za ní a začal vysílat všelijaké kletby. Než však stihl kohokoliv trefit, byly odraženy.

,,Říkala jsem ti, aby sis zašel do Velké síně," řekla Mary Severusovi, který právě odrážel kletby kluka z Kruvalu.

,,To si jako myslíš, že zatímco ty budeš bojovat, tak já si dám v klidu máslový ležák nebo co?" odsekl jí s nepatrným úsměvem Severus zatímco se kolem něho prořítil Neville, Hermiona s Ronem a poté i Harry.

V tu chvíli však někdo popadl Mary za ruku a přemístil se s ní. Objevili se najednou v nějaké z chodeb Bradavic. Mary se otočila a ocitla se tváří v tvář opět Robertovi.

,,Co po mně chceš? Je konec," řekla mu nechápavě Mary. Než však stihl Robert cokoliv říct, dala se na útěk.

Proběhla jednou chodbou, seběhla schodiště, zabočila do prava, do leva, poté znovu schodiště, avšak  k její nelibosti zakopla a upadla.

,,Takže ty se přede mnou snažíš utéct?" ozval se nad ní až ledovým hlasem Robert.

Mary zjistila, že pokud by seběhla ještě jedno schodiště, mohla by se potom dostat i celkem rychle k Velké síni.

Robert ji však popadl za paži a vytáhl na nohy.

,,Jsi moje. Jenom moje a nikoho jiného," řekl temně, až Mary přeběhla po zádech husí kůže.

,,Nejsem. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu. A pokud se ti to nelíbí, tak mě zabi. Zabi mě ty zbabělče. Notak, na co čekáš?! Nikdy jsi na to neměl a nikdy na to mít ani nebudeš, protože jsi pouhopouhý zbabělec!" vykřikla dvě poslední věty Mary.

Hned poté jí však na tváři přistála jeho dlaň, která ji vyvedla z rovnováhy a než se Mary stačila vzpamatovat, padala z velkého schodiště. Ještě před tím, než začala volným pádem padat dolů, však stačila vykřiknout.

,,MARY!!!"....