Němá

16. kapitola

,,...a co vlastně dělají vaši rodiče, slečno Johnsonová?" zeptal se Křiklan Mary, která právě byla i s několika dalšími vyvolenými na večírku, který pořádal Křiklan pro takzvaný Křikův klub.

Mary se na místě zarazila a cítila na sobě pohledy všech přítomných. Na toto téma nikdy nechtěla odpovídat.

,,Pane profesore, vždyť přeci víte, že je Mary němá," ozvala se jako první Hermiona.

,,O, ano, slečno Grangerová, máte pravdu. Omlouvám se, slečno Johnsonová," omluvil se rychle Křiklan. Mary jen přikývla a sklopila pohled zpět na svůj zmrzlinový pohár...

,,Slečno Grangerová, doufám, že příště přijde i váš přítel pan Potter," usmál se na Hermionu při odchodu profesor lektvarů.

,,Pokud nebude mít akorát famfrpálový trénink, tak se určitě rád dostaví. Vždy ho totiž velmi mrzí, když se nemůže dostavit," odpověděla Hermiona se smutným úsměvem.

,,Tak tedy na shledanou, pane profesore," rozloučila se rychle Hermiona a vydala se za Mary a Giny, které na ni čekaly opodál.

,,Harry se úmyslně vyhýbá tomu pozvání," povzdechla si Hermiona, když už byly docela daleko od Křiklanova kabinetu.

,,No jo," povzdechla si Ginny.

Mary se od nich odpojila chvilku před tím, než prošly kolem knihovny. Sama zamířila do Havraspárské věže a doufala, že tam bude někdo, kdo ji bude moct pustit dovnitř.

Bohužel, když se Mary dostala až na vršek Havraspárské věže, nikdo nebyl před vchodem a společenská místnost byla již tichá. Mary zaklepala, ale nikdo se neozval nebo nepřišel otevřít.

Mary se posadila před vchod a rozhodla se čekat. Vždyť přeci se ještě někdo z Havraspáru mohl toulat po hradu, takže se určitě dostane dovnitř.

Hodiny začaly z ničeho nic odbíjet půlnoc. Mary se podivila, že tu již vysedává takto dlouho. Od Křiklana odcházela kolem deváté hodiny a od té doby zde v podstatě čeká v naději, že se po ní bude někdo shánět.

Mary zůstala ještě chvíli sedět. Poté se postavila a rozhodla se, že si musí najít nějaké, alespoň trochu pohodlné místo, kde by mohla přečkat zbytek noci.

Procházela nočním hradem. Nevěděla, kam vlastně jde, ale prostě šla tam, kam ji nohy nesly. Kdyby jí to napadlo dřív, mohla poprosit Ginny s Hermionou, jestli by se nemohla prospat v Nebelvírské společenské místnosti. Bohužel jí to došlo až příliš pozdě.

Zabočila do chodby, kterou ještě před chvílí měla po své pravici. Celou dobu byla zahloubaná do svých myšlenek, takže si ani neuvědomila, že se k ní blíží kroky.

Mary však bezstarostně pokračovala dál. Kdyby se vrátila ze svých myšlenek zpět do reality, zjistila by, že se kroky zastavily nedaleko před ní. Ona však šla bezstarostně dál a to se jí stálo osudným.

Ve svém hloubání si nevšimla malého výstupku, který by se dal považovat za jakýsi schůdek, a zabrkla o něj. Jak však padala dopředu, převrátila něco, co stálo před ní. To něco však bylo nejspíše živé, protože se to hýbalo.

Mary v šoku vydala zvuk, který byl podobný prasečímu kviknutí a dopadla na netvrdou věc, která se jí postavila do cesty.

Jakmile se hnědovlasá dívka trochu vzpamatovala, začala zkoumat to, na co dopadla. Na místě prodělala malý infarkt. To něco byl ten přerostlý sklepní netopýr, který je letos učil obranu proti černé magii. Profesor však byl nejspíše v nepatrném šoku, takže z něho stihla Mary slézt dříve než si stačil uvědomit, jak zvláštně to muselo vypadat.

Než se však Mary stihla nenápadně odplížit, Snape rozsvítil svou hůlku a zaterasil jí možnost k úprku.

,,Johnesová! Můžete mi říct, co to vyvádíte?! Neměla byste být, takhle náhodou, už v posteli a spát?! Srážím Havraspáru třicet bodů," prskal Snape jak naježená kočka na celé kolo. Při tom se vyškrábal neobratně na nohy a shlížel na Mary jako sup, který právě našel svou oběť.

Mary však jen sklopila pohled a pokusila se také vstát, ale ejhle. Nešlo to. Její pravá noha vůbec necítila pevnou půdu pod sebou. Nedokázala se vůbec na tu nohu postavit.

Snape si založil ruce na prsou a pozvedl jedno obočí. Celou dobu pozoroval nechápavě dívku, která před chvílí naň ho spáchala atentát a nyní se nemohla zvednout ze země.

,,Přestaňte šaškovat, postavte se a nějako mi odpovězte!" zavrčel opět Snape. Mary ho však probodla nenávistným pohledem a nadále se pokoušela postavit.

Profesor obrany proti černé magii jí ještě chvíli pozoroval. Poté ho už zřejmě její utrpení omrzelo a tak jí podal ruku a pomohl se jí postavit. Mary tím byla trochu zaskočená, ale docela ráda toto gesto přijala. Na znamení díku poté nepatrně pokývala hlavou a sklopila pohled.

,,A teď buďte o té lásky a nějako mi vysvětlete, co tu zase vymýšlíte," zavrčel opět Snape. Mary však neodpovídala. Místo toho se otočila a chtěla jít pryč. Jakmile však udělala krok, nohy se jí podlomily a Mary spadla opět na zem.

V tři chvíli si mohla všimnout Snapeova nasupeného pohledu. Chvíli se mračil, avšak když viděl, že se Mary opět pokouší bezúspěšně vstát, klekl si k ní. Mary se mu neodvážila podívat do obličeje. Místo toho opět sklopila pohled.

,,Chyťte se mě," procedil potichu mezi zuby ředitel Zmijozelu. Mary se naň ho nechápavě podívala. Z jeho pohledu se dalo vyčíst, že to opravdu nedělá rád, a že by ji tu nejraději nechal.

Mary ještě chvíli váhala. Snape ji však ještě více propichoval pohledem, takže se ho po chvilce poslušně chytila kolem krku.

Snape si ji poté vyhoupl do náruče a postavil se.

Byl to zvláštní pocit a to jak pro Mary, tak i pro Snapea.

Profesor obrany proti černé magii se svižným krokem rozešel pryč od místa nesouc Havraspárku v náručí.

Zanedlouho dorazili do sklepení. Jakmile Snape zavřel dveře svého kabinetu, vydal se s dívkou v náručí směrem k pohovce, na kterou ji poté položil.

Mary se ho rychle pustila a svůj pohled začala rychle směřovat na své ruce jen kvůli tomu, aby se nemusela dívat do tváře svého profesora.

,,Kde vás to bolí?" zavrčel Snape. Mary se naň ho opatrně podívala. Bylo na něm vidět, že se nechce vyjadřovat k tomu, jak se zde ocitla.

Mary se předklonila a ukázala na svůj kotník. Snape ji chvíli pozoroval, poté si sedl vedle dívčiných nohou. Vyzul ji z bot a sundal ponožku. Její kotník začínal být lehce nateklý a barva začínala tmavnout.

Mary ho se strachem pozorovala, avšak zanedlouho zjistila, že začal šeptat nějaká léčitelská kouzla. Poté se prudce postavil a ani se na ni nepodíval. Někam odešel.

Dívka se rozhlédla po sklepení. Bylo tu přítmí a ona seděla, skoro až ležela, na pohovce. Ač zde bylo chladno, bylo tu daleko tepleji než na chodbách hradu.

Když se Snape vrátil s obvazem a mastí v ruce, našel však jen již tiše oddechující dívku, která si položila hlavu na pohovku a usnula.

Snape jen znechuceně protočil očima. Znovu si klekl k dívčině kotníku, opatrně naň ho natřel mast a poté jí ho obmotal fáčem. Pak se znovu postavil a přes dívku ještě přehodil deku. Přeci si nebude přidělávat starosti s tím, aby pomáhal vařit lektvary proti nachlazení...