Němá

31. kapitola

Poslední zápas vyhrál Nebelvír a to hlavně díky Ginny a Ronovi. To ale nebylo všechno, ještě toho dne se po Bradavicích rozkřiklo, že Harry Potter chodí s Ginny Weasleyovou a pro Zmijozel to byla samozřejmě další možnost, aby vytvořili nové drby.

Ať se však snažil kdokoliv sebevíce, z Mary nikdo nedokázal dostat, co se jí stalo.

Po prvních pár dnech se jí podařilo přetvařovat, že je šťastná, avšak přátelé si všimli, že to není její veselý úsměv, ale úsměv s pořádaným nádechem smutku.

Severusovi se Mary snažila co nejvíce vyhýbat. Kdy to však nešlo byly hodiny obrany proti černé magii a potom když šla na jídlo do Velké síně. Nyní se již neotáčela, či že je to ten pohled, který jí spaloval záda, nyní se ho snažila ignorovat.

Jakmile však šla Mary někde sama, vždy tam naň ho narazila. Jakmile se jí však rozhodl oslovit rychle se vydala pryč.

V hloubi duše doufala, že přeci mu Brumbál musí věřit, jinak by ho sem nepřijal, na druhou stranu zde však bylo jedno velké ALE. Co když se Brumbál v Severusovi mýlí?

Mary však v hloubi duše pořád doufala, že to není tak, jak to vypadá. Doufala, že se jen zmýlila, přesto tomu však odmítala věřit.

Čas se vydal neskutečnou rychlostí dopředu a nyní byl již jeden z červnových teplých večerů. Tento večer však nebyl dalším klidným večerem. Po roce byla svolána Brumbálova armáda.

Hermiona jim vysvětlila co a jak. Ten večer byl totiž Brumbál pryč a vzal s sebou i Harryho. Ten se však obával, aby toho náhodou Malfoy nevyužil (Harry si totiž trval pořád na tom, že je Smrtijed) a něco se nesemlelo.

Přes noc se tedy rozestavěli hlídky po hradě. K překvapení všech se však to, před čím Harry varoval, vyplnilo.

Zanedlouho se totiž po hradě začal rozléhat pronikavý smích. Profesoři začali vybíhat ze svých kabinetů, aby zjistili, co se stalo a pak náhle se objevil záblesk a na nebi se vznášelo znamení smrti.

Hned potom to začalo. Objevili se zde lidé, kteří byli členy Fénixova řádu, ale největší problém byl ten, že se zde objevili smrtijedi, kteří začali nemilosrdně vrhat kletby na všechny přítomné.

Když se to již zdálo nekonečné, smrtijedi začali pomalu někam mizet a poté se ozval výkřik. Mary na nic nečekala a rozběhla se tím směrem.

Doběhla až k Astronomické věži, kolem které se začali zbíhat lidé. Mary se protlačila co nejvíce dopředu a v tu ránu ji polil studený pot. Dívala se na bezvládné tělo ředitele Bradavic v nepřirozené poloze.

To přece není možné, pomyslela si zoufale Mary, avšak opak byl pravdou.

Poté si již Mary nedokázala vybavit, co se přesně stalo. Najednou stála před Billovým lůžkem na ošetřovně s Weasleyovými a Hermionou, poté přišel zdrcený Harry a něco si mumlal pro sebe.

,,Byl to Snape. Malfoy by ho nezabil. Neměl na to," slyšela ho poté Mary a při jeho slovech jí tuhla krev v žilách. Severus?! To není možné! Brumbál se přece nikdy nepletl! Začala panikařit Mary ve své mysli....

Za týden se konal pohřeb nyní již bývalého ředitele Bradavic. Byla by se nejspíše na onu nešťastnou záležitost soustředila, kdyby si v hlavě stačila udělat za ten týden pořádek.

Zamilovala se do vraha, zrádce, jeho stoupence. Proč si to neuvědomila dříve? Možná si to jen nechtěla přiznat. Možná jen nechtěla mít opět zlomené srdce, ale nyní ho opět měla. Znovu byla tam, kde nechtěla. Proto byla pro ni láska tabu, protože se vždy zamilovala do zrádce nebo do vraha a proto nechtěla, aby ji někdo miloval nebo aby sama někoho milovala více než jako přítele.

Nyní seděla zde, na Bradavických pozemcích, kde se nechala opět pobláznit dalším mužem, který zabil muže jež mu dal druhou šanci.

Hosté se pomalu začali rozcházet, Mary však zůstávala sedět. Nemohla tomu prostě uvěřit, tak prostě jen seděla a smutně se dívala na schránku z mramoru, ve které se nyní nacházelo tělo největšího čaroděje všech dob.

,,Mary," ozval se vedle ní Fredův hlas. Zařazeně se naň ho podívala, poté vstala a vydala se pryč.

Nyní přijde další léto, které bude muset tak nějak přežít, aby se sem mohla vrátit, ale bude se jí chtět?

Mary pomalu vycházela po schodech Havraspárské věže. Podobizna se toho dne každou chvíli otevřela, takže jí nedělalo větší problém vejít na kolej.

Jakmile se dostala dovnitř, vydala se k ložnicím. Tam si rychle zabalila věci a poté se společně s Lenkou vydala do vstupní haly, aby se s další skupinkou vydala na spěšný vlak z Bradavic a tak se dostali do Londýna.

Bylo to zvláštní. Jeli opět zpět, tentokrát však dříve a bez jistoty, jestli se škola příští rok otevře.

Ginny byla smutnější než po celý týden. Mary se dozvěděla od Hermiony a Rona, že se s ní v rámci jejího bezpečí Harry rozešel.

Rozešel se s ní, protože ji miloval a bál se o ni, aby si ji nenašli a neublížili jí, avšak až to všechno skončí, pokud by Ginny chtěla, mohla by se k Harrymu vrátit.

Ginny mohla, ale Mary ne. Již nechtěla zažívat to, co pořád zažívala dokola. Nyní již nechtěla milovat. Pro ni to znamenalo neskutečné utrpení. Vždy, když se zamilovala a darovala někomu své srdce,   dopadlo to stejně. Nyní si už moc dobře uvědomovala, že láska je slepá a bolí. Teď již ano, tak proč se k ní pořád vracela a vnutila se jí a opět odcházela s kouskem  jejího srdce, který snad už nikdy neměla dostat zpět.

Nejhorší však na tom všem bylo, že ač věděla, co je Severus zač a nenáviděla ho za to, nikdy ho už nechtěla vidět a chtěla ho ze svého života dostat pryč, v hloubi duše věděla, že tak snadno jako minule, kdy její láska byla opětována tím, že se divila, co její tělo fyzicky vydrží a z toho vznikal strach, na který se její láska přeměnila, to rozhodně nepůjde, protože v hloubi duše pořád cítila, že je mu schopna odpustit, protože ho miluje. Miluje ho pořád a to bohužel i po tom, co se stalo.....