Němá

11. kapitola

,,Jsem rád, že jsi přišla. Snape i Umbridgeová to už nějako přežijou," usmál se Fred na Mary. Oba dva měli mít nyní hodinu, Fred měl mít Lektvary a Mary obranu proti černé magii.

,,Půjdeme?" vyzval ji Fred a Mary s úsměvem přikývla. Fred ji pozval toho rána na máslový ležák a tak se v podvečer chtěli nenápadně vytratit do Prasinek ke Třem košťatům.

Mary a Fredovi se podařilo nenápadně dostat se z hradu a přes školní pozemky se vydali směrem do Prasinek.

,,George mi slíbil, že Snapea přesvědčí, že se mi udělalo špatně, ale pro jistotu," řekl Fred a z kapsy vytáhl jakýsi bonbón. Mary se naň ho nechápavě podívala.

,,Po tom se mi udělá špatně, takže budu mít výmluvu," vysvětlil Fred a Mary se smíchem zakroutila hlavou.

,,Jinak zítra začínají hodiny Brumbálovi armády. Těšíš se?" vyzvídal dál Fred a Mary přikývla.

Zanedlouho již vcházeli ke Třem košťatům.

Fred se hned vydal k prázdnému stolu v rohu a Mary mu byla v patách. Galantně jí pomohl z kabátu a potom se vydal pro dva máslové ležáky.

Mary se mezitím posadila na lavici a začala se rozhlížet kolem. Bylo tu docela dost lidí, avšak nikdo nebyl ze školy, což bylo i docela dobře.

Zanedlouho se vrátil Fred se dvěmi máslovými ležáky. Jeden postavil před Mary a druhý si položil kousek od ní. Potom si sedl vedle ní na lavici.

,,Pila už jsi někdy máslový ležák?" zeptal se jí Fred, protože nevěděl, jak má začít jejich rozhovor nerozhovor. Mary s úsměvem zakroutila hlavou.

,,Tak to máš štěstí, že jsem tě na něj pozval," usmál se Fred a Mary ještě úsměv prohloubila.

,,Tak na zdraví," řekl Fred a přiťukl si s Mary sklenicemi s máslovým ležákem.

,,Tak co? Dobrý?" zeptal se Fred hned poté, co se Mary napila. Ta s úsměvem přikývla.

Seděli mlčky vedle sebe a popíjeli máslový ležák. Fred byl docela dost nesvůj. Nebyl zvyklý být někde bez George, ale zároveň nevěděl, co má říkat.

Mary seděla vedle něho a rozhlížela se po hostinci. V hloubi duše se bála, že sem přijde Umbridgeová a všimne si jí.

Dívka si nervózně začala pohrávat s přívěskem, který nosívala na krku. Byl to stříbrný lístek, na kterém byla vyryta dvě písmena a to M a R.

,,To je zajímavý náhrdelník," snažil se opět navázat kontakt Fred. Mary však sebou překvapivě trhla a náhrdelník nechala opět klesnout ke krku.

,,Odkud ho máš?" zeptal se jí opět Fred, avšak Mary zakroutila hlavou a uhnula pohled.

,,Chápu. Nechceš, abych se ptal," konstatoval Fred a Mary nepatrně přikývla.

Fred se poté vyptával na nějaké otázky a Mary mu vždy odpověděla buď svou mimikou nebo pro případ delší odpovědi si vytáhla svůj notes a prostě to napsala.

Zanedlouho se však již začalo stmívat. Fred kývl na Mary a vydal se zaplatit. Mary si mezitím oblékla svůj kabát. Fred byl zpět téměř v okamžiku. Oblékl si svůj kabát také a poté se s Mary vydal k východu z krčmy a zpět na Bradavický hrad.

,,Jsem rád, že jsi se mnou šla," řekl Fred, když vcházeli branou na Bradavické pozemky. Mary se jen usmála.

,,V podstatě nemusíme jít ani na večeři, když já stůňu a ty....no....." zakoktal se opět Fred, když viděl, že se Mary pobaveně ušklíbla. To už pomalu vcházeli na jedno z nádvoří, které měla škola.

Fred ji z ničeho nic zatáhl do jednoho z podloubí a stáhl si Mary do svého objetí. Mary se naň ho nechápavě dívala. Fred jí hleděl do modrých očí a pak to přišlo.

Mary v hloubi duše doufala, že Freda a ani nikoho jiného nenapadne právě to, co nyní napadlo Freda.

Fred se naklonil a políbil Mary na rty. Nebyla to však nějaká malá pusa. Fred svůj polibek pořádně prohloubil a vypadalo to, že se jen tak nehodlá Mariiných rtů vzdát.

Mary nevěděla, jak má reagovat. Chvíli se nebránila, ale poté od sebe Freda odstrčila.

,,Promiň. Já....já....myslel jsem....no..." zakoktal se Fred, avšak zarazilo ho to, s jakým smutkem v očích se naň ho Mary podívala.

Promiň jestli jsem v tobě vzbudila plané naděje. Mám tě ráda, ale jen jako kamaráda. Třeba jednou budu k tobě cítit i něco víc, ale abych řekla pravdu, pro mě je láska tabu.

Fred si smutně přečetl to, co mu Mary nemohla říct.

,,Proč?" zeptal se nakonec Fred a podíval se Mary tázavě do očí.

Jednou ti to třeba řeknu, ale teď ne. Důvod není nic hezkého.

,,Souvisí to nějak s tvou minulostí?" zeptal se Fred a Mary smutně přikývla. Hned poté si vzala zpět svůj notes.

Děkuji ti za krásné odpoledne. Moc si toho vážím a doufám, že ti to někdy budu moci oplatit.

,,Nemáš zač. To já jsem rád, že jsem mohl být s tebou," řekl Fred a smutně se usmál. Mary mu úsměv vrátila a poté se vydala k Havraspárské koleji.

Fred zůstal ještě značnou dobu smutně stát v podloubí a smutně se díval směrem, kterým se Mary vydala zpět do hradu.

Mary se podařilo vyhnout Velké síni obloukem. Na večeři neměla ani pomyšlení, takže zatímco zbytek školy se ládoval u večeře, Mary se rozhodla, že se půjde podívat do knihovny a zkusí se nějako zbavit pocitu viny. Na druhou stranu, proč se měla cítit provinile? Že Fredovi nenalhala, že je do něj také zamilovaná a místo toho mu prostě řekla naplno pravdu? Dřív nebo později by se to stejně dozvěděl a to by ho mohlo bolet ještě daleko víc. A pak v neposlední řadě, pro ni je láska tabu. Nechce už to znovu zažít. Láska jí zničila život a přidala jen šrámy na srdce, tělo, ale i duši, tak proč by ji nemohla jednoduše ignorovat a postavit se jí? Přátelství, to je přece úplně něco jiného, ale láska prostě bolí a to už znovu zažít prostě nechce. Bolest, kterou při tom cítila, byla ještě horší než to, kdyby ji natáhli na skřipec a mučili jí....