Němá

35. kapitola

Jako první ucítila Mary známou vůni pergamenu a bylinek. Spokojeně se zavrtěla a otevřela oči.

,,Dobré ráno," ozval se šeptem hluboký hlas. Mary se s úsměvem otočila na Severuse, ze kterého si kromě polštáře málem udělala i matraci.

,,Dobré," zašeptala Mary a zkoumavě si prohlížela Severuse.

,,Už se na mě nezlobíš?" zeptal se Severus. Mary v tu chvíli spadl úsměv ze tváře a odtáhla se od něj. Opravdu musel zničit tak hezký okamžik?

,,Chci znát vysvětlení, pokud ti mám odpustit," řekla Mary a podívala se odhodlaně na Severuse. Ten si ji změřil prázdným pohledem.

,,Čeho přesně," zeptal se, i když moc dobře věděl, co Mary chce, aby jí vysvětlil.

,,Nedělej ze sebe hlupáka," zavrčela Mary a přísně se podívala na Severuse.

,,S Brumbálem jsme byli domluvení. Nechal se proklít kletbou, kterou byl zapečetěn jeden z viteálů Pána zla a-" ,,Počkej! On vytvořil viteály? Přece není takový.... vlastně jo. Je to idiot," skočila mu do řeči Mary.

,,Když dovolíš, budu pokračovat. Byli jsme tedy spolu domluvení, že ho zabiju já místo Draca," řekl Severus se skleněným pohledem.

,,Proč jsi se vlastně chtěl přidat ke Smrtijedům?" zeptala se opět Mary a Severus ji za to probodl pohledem.

,,Lákala mě černá magie a díky otci jsem nenáviděl mudlovské kouzelníky a mudly," zavrčel Severus a vylezl z postele. Mary však byla v okamžiku na nohou a stoupla si před něj.

,,Proč kvůli otci?" vyptávala se ho dál.

,,Protože proto!" vyjel Severus, který se neovládl. Nenáviděl, když se mu někdo rýpal v životě a to právě teď Mary dělala.

,,Tak proto. To si nech pro Harryho, ale já chci znát okolnosti," zavrčela Mary.

,,Tak to máš smůlu," vrátil jí úder Severus. Odstrčil ji stranou a vydal se pryč z pokoje. Mary ho však chytila za ruku a nehodlala ho jen tak pustit.

,,Byla bys od té lásky a-" ,,Ne! Dokud mi neodpovíš normální odpovědí," odsekla mu Mary.

Severus k ní nakonec přistoupil a pohladil po tváři. Mary však dál naň ho odhodlaně hleděla a tak přistoupil k dalšímu zákroku. Sklonil se nejdříve k jejímu uchu a poté až ke krku, aby ji mohl na něj políbit.

Mary si ani neuvědomila, co dělá, takže hlavu naklonila tak, aby měl Severus snazší přístup k jejímu krku a nevědomky ho pustila.

To byl ten okamžik, na který Severus čekal. Chvíli ji ještě líbal po krku, než se prudce otočil a vydal se pryč.

Než se dívka stačila vzpamatovat, byl pryč. Mary se naštvaně otočila a vydala se do svého pokoje.

Na znamení toho, že ji naštval nezapomněla pořádně prásknout dveřmi.

Tak já se mu svěřím a když se ho na něco zeptám já, tak má problém mi odpovědět?! Tohle bude mít ještě dohru, rozhodla se Mary.

Ze své tašky si vytáhla své oblečení, protože před tím skoro celou dobu trávila, měla na sobě pořád Severusovu bílou košili, kterou měla skoro jako šaty. Převlékla se tedy do džínů a bílého trička a vlasy si spletla do copu. Pár nezbedných pramínků jí však z copu vypadlo.

Poté si sedla na postel a vytáhla si opět Annu Kareninu. Nalistovala si svou oblíbenou část a dala se do čtení.

,,Tady seš," ozvalo se asi po půl hodině ode dveří. Mary se ani nehnula, tedy pokud nepočítáme to, že si v klidu přetočila stránku.

,,Ty se někam chystáš?" zeptal se Severus, který mezitím přešel skoro až k její posteli.

Mary ho však dál ignorovala a tak zaujal svůj typický postoj, který bez pláště neměl sice takový efekt, ale mnohého studenta by vyděsil.

Dívka se však ani nehnula a tak jí naštvaně vytrhl knihu z ruky.

,,Hej! Tebe rodiče neučili, že se s knihami má zacházet slušně?!" vypálila v okamžiku Mary.

,,Anna Karenina?" ignoroval ji nyní Severus. Mary se postavila před něj a napodobila jeho pózu před chvílí.

,,Proč jsi zase naštvaná?" zeptal se Severus a Mary se neudržela a dala mu facku. To však zaskočilo nejen Severuse, ale i ji samotnou. Svou ruku rychle stáhla zpět a zakryla si jí ústa.

,,Promiň...já...já nechtěla," začala vzlykat Mary a padla před ním na zem.

Severus na ni překvapeně hleděl. Tuto reakci opravdu nečekal. Snad tisíc studentů by chtělo být na jejím místě a dát mu přes pusu a ona se kvůli tomu složí.

,,To nic," sedl si vedle ní Severus a objal ji. Mary se k němu rázem přitiskla a vzlykala mu na hrudi.

,,Klid, Mary," šeptal Severus a při tom ji políbil do vlasů. Mary se naň ho lítostivě podívala.

,,Já nechtěla...já...nevím, co to do mě vjelo," řekla Mary mezi vzlyky a opatrně položila svou ruku Severusovi na červenající tvář.

,,To nic," usmál se Severus a přitáhl si Mary ještě blíž k sobě.

,,Já ti....nechci....nechtěla ublížit....a-" ,,Pss. Já vím," skočil jí do řeči konejšivě Severus.

,,Já...tě....miluju..." dostala ze sebe škytavě Mary. To Severuse trochu zaskočilo. Po tom všem, co udělal mu to byla snad schopna odpustit?

,,Cos říkala?" zeptal se opatrně Severus jestli se opravdu nepřeslechl.

,,I kdybys byl...ten nejhorší....černokněžník....tak bych stejně....utekla za tebou protože....tě miluju," dostala ze sebe s námahou Mary a opatrně se podívala na Severuse. Ten si ji s údivem prohlížel.

Chvíli si hleděli do očí a potom, když se chtěla Mary zvednout, jí Severus stáhl do vřelého políbení. Mary se nebránila. Rukama si přidržela jeho tvář, jako by se bála, že je to jen přelud.

Poté si o sebe opřeli čelama a užívali si přítomnost a hlavně dotek toho druhého.

,,Já....tě taky....miluju," zašeptal tiše Severus. Bylo to totiž proň ho velmi zvláštní vyslovit ty slova nahlas.

Mary se konečně, i přes uplakaný obličej, usmála a znovu políbila Severuse.

,,Jen prosím, nenuť mě mluvit o věcech, o kterých mluvit nechci. Později ti na otázky odpovím, ale málokdy hned," řekl tiše Severus a Mary přikývla.

,,Co bude se školou?" zeptala se opatrně Mary a pohlédla Severusovu do očí.

,,Otevře se," povzdechl si Severus a z jeho hlasu byl znát smutek. Mary ho opatrně pohladila po červené tváři.

,,Za jak dlouho se tam vrátíme?" zeptala se opět Mary.

,,Za týden," odvětil rychle Severus a bylo na něm vidět, že ho něco na tom tématu trápí.

,,Budu moct za tebou chodit?" zeptala se Mary a Severus jí dlouze pohlédl do očí.

,,Vždy..."