Němá

27. kapitola

Dny plynuly jako voda a Mary začala při hodinách obrany proti černé magii opravdu dávat pozor.

Dnes se však všichni těšili, protože se měla uskutečnit další návštěva Prasinek. Mary se přidala tentokrát k Hermioně, Ronovi, Harrymu a Ginny.

Všichni samozřejmě zamířili ke Třem košťatům a Mary se uvolila na to, aby si koupila máslový ležák.

,,Já se z těch profesorů zblázním," začala si stěžovat Ginny.

,,Pořád nás upozorňují na NKÚ. Mám ale takový pocit, abych v lektvarech nedopadla lépe než v obraně proti černé magii," ušklíbla se ironicky Ginny.

,,Tak s obranou ti můžeme pomoct," řekl Harry a Ginny se naň ho vděčně podívala.

,,Neboj, vždyť jsme to dali i my z lektvarů na N a to jsme na ně měli pořád Snapea," snažil se svou sestru uklidnit Ron.

,,Každopádně přemýšlím, že se hodím marod," řekla opět nešťastně Ginny. Všichni čtyři, kteří ji u stolu sledovali, jí moc dobře chápali.

,,Co kdybychom zašli ještě do Medového ráje?" zeptal se Harry a ostatní souhlasili.

Zanedlouho tedy opouštěli Tři košťata a vydali se hlavní ulicí směrem k Medovému ráji.

Ron si tam nakoupil samozřejmě zásobu sladkostí, Ginny tři velké čokolády na nervy, Harry Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a Hermiona s Mary každá po jedné čokoládě k čemuž si Mary koupila ještě pytlíček nějakých bonbónů.

Poté se vydali pomalu po cestě zpět k hradu. Mary při tom něco napadlo. Rozbalila si jeden bonbón, dala si ho do pusy a opál pravidelně složila. Držela ho stále v ruce a skupinka jí začala se zájmem pozorovat.

Mary vytáhla hůlku, několikrát se s ní klepla do dlaně a papírek se nakonec proměnil v krásného, červeno zlatého motýla. Ten vyletěl směrem k Ginny, třikrát jí obletěl a poté vybouchl v barevné jiskřičky.

,,Jak jsi to dokázala?" zeptala se s údivem a zároveň uznáním Hermiona. Mary se však zatvářila tajemně a vydala se zpět k hradu.

Ostatním trvalo znatelně déle než se vzpamatovali z toho, co právě Mary vytvořila. První se však vzpamatovala Ginny a s úsměvem se rozběhla za Mary. Poté je následovali Ron s Harrym a Hermionou, které se ani v nejmenším nechtělo běhat, avšak nemohla se tomu vyhnout.

Než však došli zpět do hradu, byli opět v živé debatě na téma Harryho učebnice lektvarů. Hermiona si trvala na svém, že nemůžou vědět jestli to byl muž či žena, protože jí to písmo připadá spíše ženské než mužské. Harry s Ronem si však trvali na svém a Ginny s Mary jen a pouze naslouchaly myslíc si svůj vlastní názor.

To už však vcházeli do vstupní haly, kde se potkali s právě příchozí Lenkou a Nevillem. Mary se tedy s Lenkou odpojila od skupinky a vydaly se směrem na svou kolej.

,,Neville dokáže poutavě vyprávět a také ho zajímají tvorové, o kterých píše taťka," usmála se Lenka na Mary, která jí samozřejmě úsměv vrátila.

Celou cestu na kolej tedy naslouchala Lence, která živě mluvila o svém dni s Nevillem a jeho zajímavými poznámkami na téma škrken a všech možných i nemožných tvorů, o kterých se psává v Jinotaji.

Na koleji se však dívky nezdržely moc dlouho, protože hned jakmile si odložily své věci, vydaly se na večeři. Samozřejmě se usadily u přátel z Nebelvíru. Ostatní si již nato zvykli, takže jim přítomnost dvou Havraspárek nevadila.

Mary však opět cítila na sobě něčí pohled. Opatrně se rozhlédla po síni a zjistila, že jí opět pozoruje tentýž člověk, co poslední měsíc, možná více. Nyní se však díval nezvykle vážně. Vážně se díval i normálně, ale teď to bylo takové jiné. Vypadal, že ho něco trápí.

Mary ho však moc dlouho nezkoumala, aby to někomu nepřišlo zvláštní a raději pokračovala pohledem kolem sebe.

Mary by na to nejraději zapomněla, při večeři se moc dobře bavila, ale neušlo jí, že se profesor obrany proti černé magii nějako rychle po večeři vypařil.

Jakmile se s Lenkou vrátila tedy na kolej, snažila se to vytěsnit z hlavy. Jako většina Havraspárských studentů si vytáhla knihu a dala se do čtení. Annu Kareninu četla již nejméně po desáté za tu dobu, co přestoupila do Bradavic a před tím ji také několikrát přečetla. V té knize bylo prostě něco, co si zasloužilo její pozornost.

Do postele odešla mezi posledními. Bylo kolem půl desáté večer. Když se však Mary vrátila na pokoj, Lenka již tiše oddechovala.

Hnědovlasá dívka se rozhodla, že se tedy pokusí jít také spát, i když pořád přemýšlela nad Snapeovým pohledem. Nebyla by to však ona, kdyby po půl hodině pokusů o spánek se nerozhodla, že půjde zjistit, co se Snapem je.

Vylezla tedy opatrně z postele, převlékla se opět do školního a nenápadně se vyplížila z koleje.

Cestu již moc dobře znala. Nemusela nad ní ani přemýšlet, protože nohy ji nesly sami.

Zanedlouho tedy již klepala na dveře kabinetu. Dveře se po chvilce otevřely a v nich stál Snape, který si dívku měřil pohledem.

,,Potřebujete něco, Johnsová?" zavrčel Snape.

Jen jsem se chtěla zeptat, jak vám je. U večeře jste nevypadal nejlépe.

,,Od kdy se vy zajímáte, jak mi je," zavrčel Snape. Mary však reagovala téměř v okamžiku. Z kapsy hábitu vytáhla čokoládu a podala ji Snapeovi.

Měl byste si ji sníst. Pomáhá to na nervy.

Snape pozvedl jedno obočí a po chvilce si čokoládu vzal. Mary se nepatrně usmála. Snape se poté na ni dlouze podíval než jí nakonec pokynul, aby šla dál.

,,Myslel jsem, že jste na mě pořád naštvaná," řekl Snape mezi řečí, když si sedal za stůl. Mary se posadila naproti němu a držela se, aby se nerozesmála, když se profesor snažil dostat do čokolády.

Vám by se určitě také nelíbilo, kdyby se Vám hrabal někdo bez povolení ve vzpomínkách.

Snape si nedůvěřivě ulomil kousek čokolády a pomalu si ho dal do pusy. Mary si ulomila také kousek a s úsměvem se do něho zakousla.

Mary se nenápadně ošila zimou. Snape si však toho všiml a žvýkající kousek čokolády se zvedl a podal Mary deku ta se naň ho usmála a s radostí se do ní zabalila.

,,Takže jste se rozhodla, že budete u mě zase nocovat?" konstatoval Snape a v jeho hlase byl náznak pobavení. Mary chtě nechtě zčervenala a poté přikývla.

,,Počítáte ale s tím, že na to kanape mě už nedostanete," ušklíbl se Snape a Mary přikývla, avšak v tu chvíli si ani neuvědomila, co dělá. Z ničeho nic totiž vstala a Severuse objala. Ten ztuhl, snad pod jejím dotekem či snad kvůli tomu, že byla studená.

Po chvilce váhání si dívku stáhl do obětí také. Ta však jako by si v tu chvíli uvědomila, co udělala a tak své sevření povolila a nervózně se podívala do onyxových očí.

Severus neodolal a dal jí nezbedný pramen vlasů za ucho. Mary se naň ho nervózně usmála. Jemu koutky zacukaly také, obzvláště po tom, co i jeho Mary pohladila po tváři.

,,Mary, já nejsem dobrý člověk. Prosím, uteč, dokud ještě můžeš," zašeptal najednou zoufale. Mary však zakroutila hlavou. Byla tvrdohlavá, jako většina jejích předků.

Když však Severus hodlal podat další dávku protestů, Mary ho přerušila polibkem. Severus opět ztuhl, ale podvolil se daleko rychleji než při obětí.

,,Pokud ti nebudu vadit v posteli, tak to kanape pro tebe odvolávám," řekl Mary po chvilce a ta ho opět s úsměvem políbila...