Němá

24. kapitola

Mary opatrně vyšla ze sklepení. Nepředpokládala, že by v šest hodin ráno potkala někoho na chodbách hradu, přesto však byla raději opatrná. Bylo by nejspíš zvláštní, kdyby někdo potkal brzo ráno ve sklepení dívku z Havraspáru.

Mary věděla, že se do Havraspárské věže s největší pravděpodobností nedostane, takže bočními uličkami prokličkovala až k východu Havraspárské věže, od kterého se vydala už velkými chodbami směrem k Velké síni.

Šla právě kolem knihovny, když se vedle ní ozvala Hermiona s Ginny.

,,...takže si myslíš, že pokud se začnu chovat v jeho blízkosti přirozeně, tak....jé, Mary," ozvala se Ginny a Hermiona zbystřila.

,,Jdeš taky na snídani?" zeptala se s úsměvem Hermiona a Mary jí s úsměvem přikývla.

,,Jak vůbec šel včera ten školní trest?" zeptala se Ginny Mary.

Čekala jsem něco horšího, ale to bude tím, že školní tresty v Kruvalu jsou dosti kruté. Snape mi dal třídit nějaké staré Filchovy záznamy.

,,Tak aspoň, že jsi nemusela drhnout kotlíky po prvácích," ,,Nebo jako Ron bažanty na ošetřovně," skočila Ginny do řeči Hermiona. To už však vcházely přes Vstupní síň do Velké síně, kde již několik netrpělivých studentů sedělo u stolů a snídalo.

Dívky si sedly přibližně doprostřed Nebelvírského stolu. U učitelského stolu seděl profesor Kratiknot s Brumbálem a profesorkou McGonagallovou. K Mariině radosti, ale spíše neradosti však u stolu neseděl ředitel Zmijozelu.

Mary si vzala misku ovesné kaše a zaposlouchala se do hovoru, který vedly mezi sebou dvě Nebelvírky. Havraspárka nemusela být vědma, aby zjistila, že se baví o Harrym.

,,Dobré ráno. Koukám, že jsi ranní ptáče, Albusi," ozval se od učitelského stolu právě příchozí Křiklan.

,,Ale myslím si, že se Harrymu taky líbíš...." pokračovala dál Hermiona. Mary se však opět začala utápět ve svých myšlenkách, z kterýchžto ji vytrhl až nově příchozí, respektive díky Křiklanovi na to přišla dříve než chtěla.

,,Á, Severusi. Říkal jsem si, že tu takhle brzo někdo chybí," ozval se Křiklan tak z nenadání, že se Mary malém udávila ovesnou kaší. Nebýt Hermiony, asi by se dusila dál.

,,No, vypadáte unaveně," doléhalo k nim od profesorskému stolu. Když se trojice dívek otočila, uviděli profesora lektvarů, který byl probodáván pohledem svého ospalého kolegy.

,,Kdy jsi vůbec od něj včera odcházela?" otočila se Hermiona k Mary. Ta pokrčila rameny.

Asi v 11.

,,Vypadá, že ponocoval, ale co už. My ho dneska nemáme, tak nám to může být jedno," pokrčila rameny Hermiona a Mary souhlasně přikývla. Jen Ginny se zatvářila vyděšeně.

,,To dnes bude zase hodina. My ho máme hned první," zabědovala nešťastně Ginny...

První hodinu měli kouzelné formule, které jako vždy proběhly i celkem v klidu.

Jakmile však vyšli z učebny, ozvalo se kus od nich volání.

,,Hej! Vy! Pojďte sem!" mávala na ně Ginny, vedle které stála Lenka. Mary se nejistě podívala po kamarádech, nakonec se však vydala za zrzkou a její kamarádkou.

,,Že neuhádnete, co se stalo?" začala Ginny a bylo na ní vidět, že se musí dosti přemáhat, aby se nezačala smát. Než ji však kdokoliv z pravě příchozí skupinky stačil odpověděl, pokračovala.