Příběh vypráví o lásce mezi Sebastianem a Emily, dvou cizincích, kteří se roku 1949 setkávají v hotelu v Californii. Oba si ze svých dosavadních životů odnášejí nepříjemná tajemství, ale zdá se jim, že spolu dokáží nakreslit za minulostí tlustou čár...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do Avalonu vyjeli brzy ráno. Chtěli se tak vyhnout polednímu horku.
K hotelu se obvykle napříč příjezdovou cestou táhly skupinky nových hostů. Ti většinou vystupovali z výletního parníku či plachetnice a vláčeli se do vršku po schůdcích ohraničených provazy pospojovanými kůly. Takhle brzy ale nikdo na Catalinu nezamířil a ona tak kromě pár nadšenců účastnících se ranní rozcvičky na přilehlém travnatém plácku vedle natažené sítě na tenis či spíše znuděné pinkání těch, co už nevěděli, jakou aktivitou si zpestřit pobyt, okamžitě stočila svou pozornost na citronově žlutý mercedes s protáhlým čumákem a sklopenou střechou.
„Hlavně řiď opatrně," promlouval u něj starší zrzavý muž s knírkem snad přes polovinu tváře své dceři a nad hlavou jí mával s klíčky.
„Jistě, papá," chňapla po nich jako kočka po šidítku a zamávala na blonďatou dívku.
„Vy jste ta Angličanka," řekl na pozdrav.
„Emily Mooreová," doplnila jej.
„Robert Barlow," napřáhl k ní pravici a pevným stiskem obchodníka jí sevřel dlaň. „Doufám, že se Vám u nás líbí."
„Ano, je to tu opravdu moc pěkné," přikývla zdvořile.
To už se k nim blížili i zbývající dva členové výpravy. Oba jako dvojčata v bílých košilích a hnědých sáčkách. Dokonce si na cestu opatřili i kravaty.
„Pane Barlowe," zvolali téměř jednohlasně.
„Musíte mi na ní dát pozor, chlapci. Jak pojede víc jak čtyřicítkou, máte povolení ji vystřídat. Je mi jedno, jak moc bude křičet, kopat nebo kousat," nakázal jim žertovně a Emily ihned pochopila, po kom Patty zdědila ten svůj kousavý humor.
Jeho obavy se velmi rychle ukázaly jako opodstatněné. Patty skutečně řídila jako ďábel a při cestě se v jednom kuse otáčela tu na Eliase, tu na Sebastiana, tu na ni a tlachala o všem možném, takže byl zázrak, že nepotkali žádné výletníky, protože by jinak došlo k nevyhnutelné srážce. Přesto se jí ani jeden z chlapců nepokusil odtáhnout za nohy od volantu a nedošlo ani na žádné kousance či jiné úrazy. Elias se pokoušel s ní konverzovat, ale kvůli silnému větru honícímu se jim kolem uší si sotva rozuměli a ve chvilkách ticha, kdy se vůz ponořil mezi kopce a k Emily uvelebené na zadní sedačce dolehl útržek rozhovoru, přemýšlela, zda vůbec mluví na sebe navzájem, či jen trpí samomluvou.
Ani Sebastian nemlčel. Nechal ji, aby mu spočinula hlavou na rameni, a sem tam někam ukázal a zašeptal jí do ucha, ať se tam podívá. A tak minuli dvě stáda byzonů, srnu s mláďaty a lišku. Pak před nimi zalesněná krajina začala ustupovat a pomalu se přiblížili až na okraj ostrova k moři, přičemž z druhé strany nad nimi vyrostly pískovcové skály.
„Tomuhle se říká Zátoka milenců," naznačil prsty půlkruch pevniny kolem do nekonečna se táhnoucího blankytného moře, který vzápětí končil a navazoval na něj další mnohem delší půlkruh Avalonského přístavu, u jehož břehu jako hvězdy zářily výletní a nákladní lodě.
