Příběh vypráví o lásce mezi Sebastianem a Emily, dvou cizincích, kteří se roku 1949 setkávají v hotelu v Californii. Oba si ze svých dosavadních životů odnášejí nepříjemná tajemství, ale zdá se jim, že spolu dokáží nakreslit za minulostí tlustou čár...
výjimečně budu mít proslov hned na začátku kapitoly. Vy, co mě čtete už nějakou dobu jste si možná všimli, že v názvu kapitoly máme smajlíka, což znamená speciální kapitolu. Pro ty z Vás, kteří jste mě ještě nikdy nečetli, objasním: Speciální kapitoly jsou tak trochu uzavřené příběhy z pohledu vedlejších postav, které jdou do historie, někdy i do budoucnosti a obvykle nejsou důležité pro děj dvou hlavních vypravěčů (což je pravda i v tomto případě), ale přesto doufám, že si kapitolu přečtete a že se Vám snad i bude líbit.
A než začnete číst, ještě bych Vás chtěla upozornit na mojí aktuální neaktivitu tady a omluvit se, že další kapitola asi jen tak nepřijde. Popravdě mám toho teď moc a nic nestíhám a wattpad tím pádem vůbec nedávám a tahle kapitola je pro mě spíš něco výjimečného, co jsem si psala tak trochu na odreagování, když už jsem měla velkej spisovatelskej absťák, a tak to bude asi i s následujícími kapitolami, pokud v květnu/červnu něco vyjde.
Děkuji za pochopení a jdeme na Patty!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ostrov Santa Catalina, Californie, Spojené státy Americké
Listopad 1941, před sedmi lety
Prudký vítr přinášel vlny k ostrovu a táhl s sebou kapky dál na ostrov. Máčel šaty po pobřeží utíkající dívce a muži ve vojenské uniformě, s nímž se držela za ruku. Bílou zátoku obvykle během sezóny a mimo válečných let pokrývaly těla vyvalující se na pestrobarevných ručnících jako mrtvoly při slavnostním pohřebním rituálu. Pach slaného potu se v horkém letním bezvětří srážel s pachem přeslazených limonád. Tu vůni Patricie nesnášela, a proto měla daleko raději zimu a nekonečný bílý písek bez jediné stopy po osuškách a do země se bořících sandálů. Milovala nespoutanost a divokost Cataliny a možná proto za války netrpěla stejně jako trpěli ostatní lidé. V době, kdy na ostrov téměř nejezdily výletní lodě, lidé museli večer zalézt do bezpečí a zatemnit okna a bědovali kvůli nedostatku jídla a základních potřeb, ona jakoby žila z čistého vzduchu... Ze vzduchu a lásky.
Byla to pro ně oba jen krátká známost. Přišel do hotelu v doprovodu deseti dalších kumpánů a jí stačil jediný pohled, aby jí světlovlasý mladík padl do oka. „Kenneth Murray," představil se jí, „ale přátelé mi říkají Kenny."
„Patricia Barlowová. Pro Vás Patty," usmála se na něj. Dělilo je od sebe téměř deset let a na něj čekala doma, kousek od Los Angeles žena a malá dcera. On byl vážný, rád ukazoval svou přirozenou autoritu, nerozuměl jejímu přehánění a morbidnímu humoru, a ona zase na něj - jak si občas stěžoval - trochu šílená a nedisciplinovaná.
Dohromady je svedlo nejprve pouhé zalíbení ve vzhledu toho druhého a nutnost hledat ve svém osamění nějakou společnost. On v době, kdy zasypával rusovlásku ve svém pokoji polibky a dotýkal se jí tam, kde by se jí měl dotýkat až po manželském slibu, plánoval hned poté dostát svým skutečným manželským závazkům a napsat domů jeden stručný dopis, v němž uklidní svou ženu a vyjádří jí svou lásku a stesk po ní. Ona v době, kdy kdy ho k sobě v rouše Eviném křečovitě tiskla a bránila se vzdechům, které by přilákaly pozornost z chodby, přemýšlela nad tím, jaký pro ní bude příští rok a co se všechno změní. Její rodiče se ve stejnou dobu, kdy do hotelu přijel Kenny, dohodli na ukončení společného soužití a teď si na ní – na živou a plnoletou bytost – oba kladli nároky.
