Příběh vypráví o lásce mezi Sebastianem a Emily, dvou cizincích, kteří se roku 1949 setkávají v hotelu v Californii. Oba si ze svých dosavadních životů odnášejí nepříjemná tajemství, ale zdá se jim, že spolu dokáží nakreslit za minulostí tlustou čár...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Z Tennessee jsem odešel po narozeninové oslavě mé mladší sestry. Angie slavila osmnáctiny a otec uspořádal velkou oslavu. Pozval všechny své známé. Chtěl využít příležitosti a sfouknout dvě oslavy najednou," dal se do vyprávění. „Kromě narozenin se u nás slavilo i zasnoubení."
„Tvoje a Leino?" uniklo jí z úst v závanu skryté žárlivosti.
„Ne. Její a mého bratra. Požádal ji loni na konci léta a na jaře měli slavnostně přednést datum sňatku."
„Ale já myslela, že ty a Lea... Jestli jste se milovali..." to slovo jí uvízlo v krku, protože sama pochopila, že láska nepřekoná všechny překážky, nezhojí všechny rány a nenabídne všechny odpovědi.
„Láska v tomhle nehrála žádnou roli. Naši měli Leu vždycky moc rádi. Byla pracovitá, vždycky na všechny milá a hlavně poslušná. Proto si ji vybrali za snachu a přitlačili na Briana, ať ji požádá. Její rodiče zase natlačili k odpovědi jí," vysvětlil a povzdechl si. „Miloval jsem Leu od chvíle, kdy jsem se vrátil z války. Ale od té chvíle, co ji Brian požádal o ruku, jsem ji zároveň nenáviděl. Nedovedl jsem pochopit, jak se může hnát do promarněného života s někým, koho nemiluje."
„A teď? Nenávidíš ji i teď?"
Podíval se na odřené klouby na svých rukou. „Nenávidím jenom sebe."
„Protože jsi od ní utekl?"
„Protože jsem nestál při ní, když mě potřebovala. Neuvědomoval jsem si, jak je pro ni těžké vzdorovat přáním ostatních. Jak je pro ni těžké prosadit to, co chce ona. Mohla mi tisíckrát opakovat, že se beze mě nedokáže postavit na vlastní nohy, ale já byl jako hluchý," vložil si pěst do úst a rozčíleně skousl, až mu na hřbetu ruky zůstal otisk zubů. Oči se mu opět zalily slzami. „Jednou se na sebe dívala do lžíce a tvrdila, že to vypadá, jako by zadržovala dech. A já jí na to jenom řekl, ať se nadechne. Došlo mi, co mi tím chtěla naznačil. Vždycky mi to došlo. Ale nerozuměl jsem, proč trochu víc nebojuje o to, aby mohla vést svobodnější život, když si to tak moc přeje. Proč, kdykoliv se jí zastanu, dělá, jako bych se ani nezastával jí."
„Proto ti tolik záleželo na tom, aby ses zastal mě? Potřeboval ses mě zastat, aby sis přestal dělat výčitky za to, že ses nezastal jí?" dotkla se jeho tváře, a pak, překvapená tím dříve tak samozřejmým gestem, které si nyní už nechtěla dovolit spravit, se zase odtáhla.
„Vidět tě..." ušlo mu z úst rozechvěle, „vidět tě tak zničenou a nebýt schopný s tím nic dělat, ani nic říct, mě vyděsilo, Emily. Naučil jsem se hrát si na bezstarostného floutka, protože se mi pak nikdo nesvěřoval a já jsem tak nikoho nemohl zklamat..."
„Jako jsi zklamal Leu," skočila mu do řeči možná až příliš tvrdě.
„Nejen Leu. Víš, ten večer jsem dost pil. A obyčejně, kdykoliv jsem takhle moc pil, jsem si toho moc další den nepamatoval. Ale z té noci si pamatuji všechno. Dokonce bych uměl vyjmenovat všechno jídlo, pod kterým se prohýbal stůl, i dárky pro Angie... A taky si pamatuji, že k žádnému oznámení svatby nedošlo, a že jsem všechno zkazil. A i když mi Lea tvrdila, že je to i její vinna, ona se ve skutečnosti neprovinila ničím."
