Minulé životy ✔

11. Nekonečné množství cest

 Červen 1950, St. Catalina, California, Spojené státy Americké

Sebastian

„Poč mi to nemůžeš prostě říct?" naléhal na Leu do telefonního sluchátka.

„Napsala jsem ti všechno v tom dopise. Stačí, abys zajel na poštu," trvala rezolutně na svém. Za ní se rozléhalo brebentění malého Jamieho a Brianovo „řekni táta... Tak řekni táta, drahoušku."

„Briane, vždyť víš, že je na to ještě moc malý," zvolala pobaveně, pak ztlumila hlas a jako by to bylo něco, co nesmí vyslovit nahlas, zašeptala: „A jak... Jak se vůbec máš?"

„Dobře," odpověděl ihned. Ač mu hlavou vířila spousta starostí a usazovala se mu na myšlenkách jako všudypřítomná slabá vrstva prachu, měl víc důvodů k radosti než k pláči. Emily se dařilo lépe a on cítil, že nastal čas se znovu nadechnout a zvolit si další cestu. Plnou překážek a neprošlapanou, tak jako se to psalo v té básni od Roberta Frosta, ale svou vlastní. Tu, která patřila jen jemu a jeho budoucí ženě. Jen kdyby věděl, kam povede. „Budu se ženit," oznámil jí rozhodně.

„Tak to doufám, že nám brzy přivezeš ukázat dalšího malého Fostera."

„To asi ne, Leo," odbyl její dobře míněné přání. „Ale někdy se u Vás s Emily zastavíme. Určitě. Už jsem nad tím přemýšlel," zalhal, neboť si byl jist, že se s ní nikdy do Tennessee nevypraví. Čekal na ně vlastní život. Možná příliš krátký a příliš bolestivý, ale vlastní. A na nich obou teď bylo, aby do něj vnesli tolik radosti, kolik jen mohli. „Jen toho teď bude na nás asi trochu moc."

„Rozumím,"ozvalo se z druhé strany chápavě. „Hlavně nezapomeň dýchat," řekla a Sebastianovi vhrkly do očí slzy dojetí.

„A taky nezapomeň zajet pro ten dopis. Je to moc důležité," dodala.

„Kdyby to bylo důležité, řekla bys mi to hned a nedělala kolem toho takové průtahy," odvětil a položil sluchátko.

O pár hodin později se potloukal po sešeřelém Avalonu a v ruce žmoulal psaní. Obvaz už zahodil a malé jizvičky na dlani se hojily rychle. Přestože ještě stále nemohl pevně sevřít tužku, neznepokojoval se. Byla to jen otázka dnů do doby, než se zase pustí do kreslení, a tentokrát se tomu chtěl věnovat víc. S většími ambicemi, s větším odhodláním. Kdyby neměl jednu kapsu děravou a druhou prázdnou, zkusil by to znovu na univerzitě. Třeba v San Diegu. Ale bez něčeho tak přízemního jako peníze jeho nepřízemní vzletné plány zůstávaly pouze plány. Rozlepil obálku připraven nechat se oslnit manželským štěstím svého bratra a vzpomněl si na nepříjemný hlas vytočené poštovní úřednice, která už se chystala zavřít přepážku, když na poslední chvíli vletěl dovnitř. To proto, že nejprve zašel na radnici kvůli termínu svatby a zapomněl přitom na čas. Pátek 5. 5.. Angie mu kdysi dávno vyprávěla, že v numerologii znamená pětka změnu a jemu to čirou náhodou vyběhlo na mysl. Přišlo mu to hloupé a kýčovité, ale zároveň mu to dávalo smysl. A teď je čekal už jen týden do malé komorní svatby.

Vytáhl z obálky dopis a k němu přiloženou černobílou fotografii. Na ní na houpacím křesle vedle stolku s vázou plnou umělých květin ve fotoateliéru seděla Lea s oplácaným tříměsíčním chlapečkem v naškrobené zavinovačce na klíně a vedle ní se jako pyšný otec dmul Brian. V přiloženém listu mu strohým písmem bez ozdob, jakým psávala nákupní seznamy, vyprávěla, jak se Angele daří na univerzitě. Studovala učitelství matematiky a chemie, samozřejmě s výborným prospěchem. A jelikož z jejího univerzitního i osobního prospěchu učinil jeho bratr jednu ze svých priorit, snažili se rovněž dívku vést k pravidelné a zdravé stravě, což se někdy setkalo s větším a někdy s menším úspěchem. Jsme s ní trpěliví. Došlo nám, že to chce čas, informovala ho Lea a Sebastian vyčetl mezi řádky drobnou výtku, neboť jeho podpora s sebou často nesla zklamání, které nikdy neuměl zadržovat v sobě a dával ho Angie najevo. Když se věci příliš dlouho ubíraly směrem, jaký neschvaloval, chtíc nechtíc to často vnímal jako zbraň přitisknutou ke svému spánku. A jeho sestra potřebovala péči, starost a lásku. Nic míň a nic víc. A on vždycky dával víc nebo míň. Až teď se učil dávat i přijímat tolik, kolik je třeba. Tolik péče, starosti i lásky.