Minulé životy ✔

10. Nesplnitelný slib (část 2.) ☀️

Elias

Duben - září 1949 

Po odchodu z ostrova často vzpomínal na těch pár bezstarostných měsíců. Na utopii štěstí, v níž společně plavala nesourodá čtveřice. Na to, jak za parného večera vpadl společně s Patricií do svého pokojíku, ona za nimi zabouchla dveře a on ji přitiskl ke stěně a horlivě ochutnával její rty. Položil ji na svou postel. Chvíli se díval na její rudé natočené kadeře a útlou postavu v žlutých večerních šatech. Z patra k nim přicházela hudba, a ač hodiny odbíjely jedenáctou, noc ještě pro mnoho hotelových hostů i zaměstnanců nekončila.

„Děje se něco?" upřela na něj tázavě zelené oči.

„No pasa nada," zamumlal a připadal si celý nesvůj z té krásy před sebou. Kéž by jí ty šaty mohl rozepnout a milovat se s ní. Ochutnat z Cataliny mnohem víc, než se mu nabízelo. Mnohem víc, než na co měl právo. Zapomenout na dětské hubičkování a říct ta slova, která jí slíbil, že nikdy neřekne.

Chtěl se k ní znovu naklonit, když se rozrazily dveře a Patricia se pohotově ukryla pod postel. Dovnitř však k úlevě obou vešel, či se přímo vpotácel Sebastian a společně s ním pach alkoholu. Pokusil se rozvázat sváteční kravatu, čímž docílil jen toho, že se mu ještě více stáhla kolem krku, a padl na postel. Namísto pozdravu zamumlal pár nesrozumitelných zaklínadel.

„Jak se mohl takhle zřídit? Neměl být nahoře na oslavě s tou Angličankou?" zabědovala Patricia, zatímco se pomalu soukala ven s lemem suknice ozdobeným prachem.

„Jmenuje se Emily," opravil ji Elias stejným tónem, jakým ona opravovala jeho angličtinu a ona na něj vzdorovitě vyplázla jazyk.

Jejich přítel se oné blondýnky z pláže držel už několik dnů. Zkoušel na ní stejné fígle jako na jiné, dokonce i chudší holky pracující v hotelu, a ač by se mohlo zdát, že na bohatou dobře vychovanou slečnu nezaberou, plachá a ke všem včetně Eliase milá dívka, hltala každé jeho slovo. ‚Hlavně jí nezlom srdce,' naléhal na Sebastiana několikrát důrazně, ten se však jeho obavě vysmál: ‚Za týden bude pryč a už si na mě ani nevzpomene. A já si už ani nevzpomenu na ní.'

Když se ta vzpomínka k malému Mexičanovi vrátila, dostal i přes radu své matky, ať se vyhýbá problémům, chuť popadnout svého přítele pod krkem, „Co jsi jí provedl?" vyhrkl.

„Spíš, co provedla ona jemu?" Patricia jako obvykle vystoupila na Fosterovu obranu.

Sebastian zvedl hlavu, pak se mu zvedl žaludek a vyzvracel se na špinavé svršky rozházené po své posteli. Oba dva od něj znechuceně odvrátili zrak.

„Třeba tě už konečně napadne to oblečení vzít a vyprat," ulevil Elias svému věčně zkoušenému smyslu pro pořádek, když Sebastian zamumlal: „Políbila mě."

„Políbila tě a ty musíš jít a na oslavu vychlastat celý bar?" sarkasticky se ho dotázala Patricia a začala uklízet špinavé prádlo a rozepínat pozvracený povlak na polštář.

„Já neoslavoval," napřáhl k ní dlaně, než mu shodila hlavu z polštáře, jako by se bál, že dostane pár výchovných. „Ty to nechápeš, Patty. Emily mě políbila."

„A která tě nepolíbila?" zasmál se nad Sebastianovým opileckým výlevem Elias. Hodiny zrovna odbíjely půlnoc a jejich malým pokojíkem s jedním malým okénkem se právě linul kyselý zápach čehosi, co se rozhodně nemělo míchat dohromady a už vůbec ne v takovém množství.

„Běž spát," vybídl Patricii, „já se o něj postarám."

Když odešla, vpustil dovnitř čistý vzduch, vyzul Sebastiana z bot a se značným úsilím ho dovedl na svou postel. Kde se ještě před chvílí dojímal nad krásou Patricie Barlowové, teď s hřmotem kácejícím stromy odplouval do spánku jeho spolunocležník. Po pár minutách se navíc k nesnesitelnému chrápání přidala ještě samomluva. Pár téměř neslyšitelných „Emily" následovaných něčím, co kdyby rovněž nezopakoval, pak by se i přes ten příšerných zápach musel Elias domnívat, že rovněž spí. „Miluju tě, Emily," řekl jednou, pak dvakrát a nakonec celkem čtyřikrát.