Minulé životy ✔

9. Rubín a dvanáct briliantů

 Emily

Nejkratší cesta na Měsíční pláž vedla dolů ze srázu po skalnatých úchytech, vypadajících se značnou dávkou fantazie jako úzké nesymetrické schody. Cesta byla tak úzká, aby jí nezkušený a opatrný návštěvník pláže musel scházet sám, ale nikoli natolik, aby ti již zkušenější nemohli jít po dvou. Za deště, když kameny klouzaly pod nohama si však nikdo netroufl vpustit vedle sebe někoho dalšího. Pád dolů sice neznamenal jistou smrt - na to se kameny netyčily do dostatečné výšky a vlhký písek pod skalisky byl dostatečně měkký - ale při troše smůly hrozily zlomené kosti.

Emily sem poprvé přišla jinou a delší cestou podél okraje vodou omývaného pobřeží, kudy přicházeli občas i ostatní hosté, a pokud sem zamířila sama, téměř nikdy si onu nebezpečnou zkratku nevybrala. I Sebastian si ještě zachovával ke všemu divokému a nespoutanému na ostrově respekt a při přešlapování mezi různě velkými kameny si dával pozor a sem tam se díval pod nohy. Elias slézal o dost rychleji a častokrát šel vedle Patty, čímž si vědomě vybíral strmější terén. I jeho ale už viděla párkrát zaškobrtnout. Jediná Patricia nikdy nezaváhala a nikdy se nepodívala pod nohy. Šla vždy jistě, jakoby se před ní rozprostírala široká rovina. Nezáleželo nad tím, zda jsou kameny suché a prášivé nebo se lesknou kapkami z přicházející bouře. Nikdy, až do toho rána, kdy Emily přišla na Měsíční pláž sama.

Ve vodě už z dálky zahlédla černou na vlnách se pohupující tečku, Eliasovu hlavu vynořující se v pravidelných tempech z vody a zase mizící pod hladinu. Včerejší noc pršelo a voda se ještě neprohřála natolik, aby lákala ke koupání, přesto kromě něj zahlédla ještě někoho dalšího. Tmavovlasá dívka seděla na osušce v promočeném oblečení. Plavkami se její oděv nazvat nedal. Bylo to spíš levné spodní prádlo, tílko a nohavičky téměř ke kolenům. Asi si nemyslela, že by ji tu mohl kromě něj tak časně ráno a v takovém chladu spatřit. Jenže kromě Emily jí pozoroval ještě někdo, zrzavá dívka scházela dolů po kamenech, když si té promočené černovlásky všimla. Pár sekund na ni zírala a blonďaté dívky na druhé straně pláže si ani nevšimla. Zničehonic se otočila, kvapně vyběhla pár výstupků, a pak se to stalo. Zakopla, při tom zaváhání si určitě odřela kolena a ve snaze zmírnit pád možná i zápěstí. Na nic z toho ale nedbala, znovu se postavila a utekla odtamtud.

I Emily se vytratila, a protože se o tom, kde byla ráno, Patricia u oběda ani slůvkem nezmínila, nezmínila se jí ani ona, že ji viděla. Krom toho, na jedné z Pattyiných rukou se objevilo něco, co od jakýchkoli možných oděrek odvádělo pozornost.

„Čtrnácti karátové zlato, rubín a dvanáct briliantů," objasňoval jí nabubřele Noah, pyšný sám na sebe za tak vydařený kup, přičemž držel před jejíma očima ruku své čerstvé snoubenky. O tom, jak jí požádal, nevyprávěl. Jen ukázal ten přehnaně nazdobený prsten s kamenem v barvě holubičí krve olemovaným maličkými křišťálově průzračnými kamínky.

„Je pěkný, viď," špitla poněkud tiše a provinile Patty, zatímco Benjamin zabrblal cosi o dnešním podivném materiálním světě a Emily si pomyslela, že na někoho, jehož rodina vlastní golfové hřiště u Newportské pláže a vinici ve vnitrozemí, se až příliš ohání marxistickými názory.

Pak na terasu vyšel postarší manželský pár, zřejmě přátelé Barlowových a Patricia vstala a šla se s nimi o tu novinu podělit.

„Žářlíš, Benjamine, přiznej si to," pošťouchl dosti nevhodně Noah svého přítele.

„Protože si vybrala tebe? Ale vůbec. I když přiznávám... To, že si jakákoli dívka vybere namísto mě, tebe, mě trochu udivuje."

„Takže Vám se Patricia nelíbí?" Emily si nedovedla představit muže, kterého by si ten uličnický kukuč a hříva ohnivých vlasů neuměl získat a zotročit pro své záměry.