Minulé životy ✔

17. Muž, který obchodoval s krví

 Sebastian

O Patriciině dívčím románku věděl, přesto ho nikdy nenapadlo ji soudit. Jenže on byl jiný než Elias. Dřív možná hledal v ženách anděly, ale dnes už věděl, že ženy jsou také jen lidé. Zamilovávají se stejně, někdy možná ještě bouřlivěji než muži. Touží stejně jako oni. A pro něj za to nebyly o nic horší. O nic více hříšné. Jen lidské. Zdráhal se milovat se s Emily ještě před svatbou, protože jim oběma, jí možná více než jemu, byla vždy vnucována prázdná kázání o dívčí počestnosti, ale nelitoval, že to udělal. Nemohl litovat žádné krásné chvíle, kterou si pro sebe ukradli. A i kdyby pro ni nebyl tím prvním, miloval by ji stále stejně. Naproti tomu Elias v sobě pořád nosil víru. Za svůj příchod do Států děkoval Bohu a příkoří, kterého se mu dostávalo, snášel s křesťanskou pokorou. Neodsuzoval Sebastiana za jeho sotva počestný život, avšak u Patty šlo o něco jiného. Jí si vybral. Vysnil si ji. A teď přišel o svůj ideál. Sebastian ten pocit znal z dávné minulosti. Bylo to to jediné, co v něm přebývalo z křesťanské víry. Ten zvyk hledat v dívkách nevinnost. Dožadovat se jí a uctívat ji. Požadovat ji jako něco správného, nač měl jako muž právo. Až když se toho zbožného obdivu něčeho, co ve skutečnosti vůbec nesouviselo s láskou, zbavil, dovedl skutečně milovat.

Přesně tak se to pokoušel vysvětlit i Eliasovi, když za ním přišel s tím, co mu Patricia svěřila. „Nejsem na Pattyině straně. Jen v tom nevidím problém. Tak měla před tebou někoho jiného. To už se stejně nedá změnit. Ale nepodvedla tě."

„Ale o to právě jde. Jen tak se zahodila s nějakým..."

„Tak zahodila? Kam ty na ty výrazy najednou chodíš?" ušklíbl se Sebastian. „Patty je pořád tou stejnou holkou, kterou jsi poznal. Vždyť ona je ochotná si tě vzít, i když má očividně na lepšího, ty blázne," šťouchl do něj.

„Já vím. Jenom, že... Ty bys taky těžko rozdýchával, kdyby ses dozvěděl, že Emily..."

„Tak v tom se mýlíš, ty pitomče. Právě naopak. Bál jsem se, že to se mnou nebude takový, jaký si představovala."

„Takže vy už jste..."

„Já žádnej svatoušek nejsem. Tak si ušetři kázání," varoval ho. „Máme s Emily dost problémů na to, abychom si komplikovali život ještě nějakými hloupými předsudky." Popadl pyžamo a vyšel ke dveřím: „Přespím nahoře. Ať máš čas na přemýšlení."

Zatímco Elias tiše přicházel o ideály o své nastávající, k Sebastianově překvapení si někdo na patře zcela neskrývaně užíval vášnivou noc. Vzdechy zaslechl už na schodišti a nepochybně vycházely z Benjaminova pokoje. Potichu obešel pár zlatých lodiček odhozených mezi čtrnáctkou a patnáctkou a vstoupil do Emilyina apartmánu. „Co se to tam děje? Měl jsem za to, že dnes Benjamin nejel do Avalonu," vyptával se dívky, která se na posteli pokoušela za zvuků vzdechů číst.

„Ne, nejel. Ta paní u něj není z města."

„Ale v tom případě..."

„Ano," přitakala a tváře jí zrudly, „Patriciina matka."

„No to snad ne. A já myslel, že... Z toho, co mi naznačoval, jsem se domníval, že..."

„Ale kdepak," zaklapla knihu, „Benjaminovi se líbí ženy. Má jen velmi specifický vkus."

„A podle všeho taky výdrž," usedl vedle Emily a přikryl si uši dlaněmi, „co kdybychom odsud na chvíli vypadli?"

„A kam? Vždyť už je tma."

„Kamkoliv, kde ty dva neuslyšíme," překřičel hlasitý ženský smích a s Emily se rovněž zasmáli.

Vyšli před hotel a po písčité cestě zamířili k Bílé pláži. Noční vzduch stále prostupovalo horko předchozího dne a na nebi jasně zářily hvězdy.