Příběh vypráví o lásce mezi Sebastianem a Emily, dvou cizincích, kteří se roku 1949 setkávají v hotelu v Californii. Oba si ze svých dosavadních životů odnášejí nepříjemná tajemství, ale zdá se jim, že spolu dokáží nakreslit za minulostí tlustou čár...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jmenovala se Alma Herrerová. Do států přišla o rok dříve než Elias a přesto stále pletla slova, a když ztratila trpělivost s angličtinou, dokončovala věty rychlou a energickou španělštinou, jíž Emily se Sebastian nerozuměli.
Emilyina přítomnost jí očividně přiváděla do rozpaků a v rozpacích byla zvyklá blábolit. Hovořit tu o tom, tu o onom. Zato Emily od té doby, co se k nim Alma s Eliasem připojili, sotva vydala hlásky. Na pokojskou z hotelu Barlow musela působit odtažitě až přísně, protože setrvávala na svém místě na dece, nevyšla jim naproti, nezapojovala se do zběžných hovorů a nesmála se přátelským žertům. Jen strnule seděla a jako náměsíčná zírala na tmavovlasou dívku. Nenabídla si z nabízeného občerstvení, nestrčila do úst jediné sousto z nakrájeného červeného jablka a rozteklých nektarinek, a když ucítila na tváři Sebastianovy rty, s leknutím se od něj odtáhla.
„Děje se něco?" vyzvídal tiše, avšak jeho hlas nebyl stavěný na šeptání. Otázka se vznesla do vzduchu a nesla se v trapném tichu i k zbylým dvěma návštěvníkům pláže, dokud nezakroutila hlavou v odpověď. Pak se slečna Herrerová opět rozmluvila a ona si představovala, nad čím asi druhá dívka přemýšlí, zatímco její ústa líčí stížnosti na nepříjemné hosty, kteří skrblicky počítali každý cent, zakopávali rozbitý porcelán od snídaně pod postel a vyjížděli na ni pro drobnosti. Jestli každou chvíli vytáhne spravený náramek a ona pak bude vysvětlovat, proč kvůli takové hlouposti, jako je přetržená nit s navlečenými korálky, lhala. Jestli je Emilyino nedobrovolné dostavení s Noahem jen další na seznamu témat k hovoru, či zůstane skryté v minulosti.
Alma Herrerová však pokračovala v popisování dalších nepříjemností ze života pokojské v malém hotelu a jen občas se nechala přerušit Eliasem, který se nezdál být ve své kůži, a kdežto jindy, především v Patriciině přítomnosti, o něm člověk sotva věděl, skákal dívce do řeči, opravoval její angličtinu a mírnil její hrubý slovník. Přivedl ji s sebou on, přesto se zdál její přítomností otrávený, a když jí už nejméně po dvacáté upozornil na špatnou výslovnost některého slova, ztratil trpělivost, svlékl si košili a kalhoty a rozběhl se do ledových vln.
„Není to tak strašné! Pojď to taky zkusit!" zvolal po krk ve studené vodě jistojistě na Sebastiana, protože ten se se vzpomínkou na ledová chodidla otřásl. „Ty bys mi tvrdil, že to není tak strašné, i kdyby kolem tebe plavaly ledové kry. Tady tě je škoda, brachu. Ty ses měl narodit jako tuleň někde na Antarktidě."
Emily jej poslouchala jen napůl. Sotva spustil, její pozornost si pro sebe ukradlo něco jiného. Tmavovláska k ní napřáhla dlaň a cosi jí vtiskla do ruky. Nemusela ji ani rozevírat, poznala zaoblené hranky broušených kamínků a předsevzala si, darovat za ně a za mlčenlivost slečně Herrerové jedny ze svých tylových šatů a pořádné plavky, aby se nemusela chodit koupat ve spodním prádle. Strčila náramek do plážové tašky, a pak omluvně vklouzla svou dlaní do té Sebastianovy. Stiskl ji a jeho modrozelené oči k ní zmateně vzhlédly.
