Minulé životy ✔

16. Všechna miminka vypadají stejně

Sebastian

Vzpomínky jej zanesly zpět do Tennessee. Do doby, kdy se kvůli němu rodiče hádali. Jejich hlasy naplňovaly zdi starého domu a Angela mu na zmírnění špatného svědomí nabízela karamelky a čokoládové bonbony s tekutou náplní. Ač už neseděl v chodbě na schodech, nýbrž u svátečně prostřeného stolu s pokrmy, které sám připravil, i teď ho ze starého zvyku šimrala provinilost a brněly zuby.. Vlastně celá stálá posádka hotelu se u snídaně tvářila jako smečka spráskaných psů.

Emily Sebastianovi o Evelyn Barlowové vyprávěla. „Je to herečka," objasnila mu včerejšího večera: „Rázná, melodramatická, ale srdečná. V San Diegu nás s sebou brávala na představení. Vždycky jsme stávaly vedle opony a nakukovaly na jeviště. Ach... Jak ta umí procítěně hrát. Pokaždé si odnášela z divadla plnou náruč květů."

„Už chápu, po kom je Patty taková komediantka," zasmál se. „Takže si myslíš, že vezme Eliase na milost?"

„To nevím. Přála bych si, aby ano," řekla a on jí chtěl dlaní zajet do vlasů, ale zapomněl na namotané natáčky, a tak se smíchem zase vyprostil prsty ze zacuchaných vln. Zamlouvalo se mu ji tak vidět. V představě, že zítra sama rozmotá každou natáčku, upraví si vlasy a ozdobí svůj krk perlami a vůní levandulového parfému, nalézal zvláštní klid. I když se ještě stále snažila nepřetěžovat, postupně sílila a znovu se vracela k běžným maličkostem, které jej přitahovaly.

„Kdyby se vzali, třeba by tu příští rok mohl dostat zelenou kartu. Všichni bracerové se teď beztak vrací zpět,"vysvětlil jí. „Válka už je minulost a našinci cizincům nevěří. Posloužili, když potřebovali vlastní na frontě, ale teď z nich mají strach a posílají je zpátky. Je jen otázka času než vezmou vízum i Eliasovi."

„Přála bych si, abychom pro něj s Patty mohli něco udělat."

„Já taky, Ems. Já taky..." přitakal.

Ulehli do postele, pak ji objal a zhasl světlo. V tu chvíli Sebastiana ještě ani nenapadlo, že ho ráno vzbudí Patricia a vyžene jej do kuchyně vyčarovat pokrmy pro celou armádu z pár zbylých vajec, mouky a mléka. Zřejmě se domnívala, že rodiče obměkčí dobrou snídaní, jenže namísto toho se jí okruh podrážděných strávníků rozšířil o dva kuchtíky, které nezdvořile vytáhla z postele před východem slunce a kteří rozespale přihlíželi hovoru mezi Barlowovými.

Ani Padfield nepřišel k snídani se svým obvyklým Zdravím, přátelé. Naopak. Usedl vedle Emily a otráveně si uvolnil kravatu. „Kdyby nebylo takové vedro, zajedu se nasnídat do Avalonu. Cesta je podle všeho průjezdná..." kývl na Barlowovi.

„Kdybyste zatelefonoval požárníkům do městečka, mohla být průjezdná už dávno," zaklel Robert Barlow, jehož si Sebastian rovněž uvykl vídat jen v dobré náladě. Pak na vysvětlenou dodal: „Přijeli jsme už odpoledne, ale nešlo se sem dostat. Hotová spoušť. Což o to, výjezd z města odklidili kvůli turistům z jachtařského klubu u Dvou přístavů, ovšem před odbočkou k hotelu jsme to museli otočit nazpět a požádat ve městě o odklizení. Několik spadlých stromů hned za zatáčkou u svahu."

„Zkoušela jsem to domluvit," bránila Benjamina Patricia. „Telefonovala jsem, že potřebujeme do města jezdit pro potraviny. Řekli mi, že se k tomu dostanou nejdříve za týden. Že pro ně zavřený hotel není priorita."

„Vidíš, v čem tu ta nebohá holka kvůli tobě musí přežívat, vždyť to jsou přímo polní podmínky," vyhrkla rozčíleně Patriciina matka, výrazně nalíčená žena s rudými prameny zřejmě obarvených vlasů svázanými ve velkém drdolu, která v zářivě žlutém tylovém přehozu působila jako okrasný papoušek. „To se pak nesmíš divit, Roberte, že ti začíná přerůstat přes hlavu. Nejdřív ji tu necháš s vojáky, pak sem dotáhneš ty příšerné bracery, protože se svým obchodním talentem musí škůdlit i na zaměstnancích, a teď ji tu ještě necháš odříznutou od světa s touhle povalečnou cháskou," rozhlédla se kolem stolu.