jak ti teď muzu věřit?

1.

Je úterní ráno a můj mobil hlásí 7:10 „sakra, zaspaly jsme". Rychle vyskočím z postele a běžím do vedlejšího pokoje.
T: Izi, vstávej, musíme do školky, rychle
I: co? Já ještě nechci
T: Izabelko nezlob, musíme, zaspaly jsme. Upaluj si vyčistit zuby a já rychle nachytám snídani a přijdu tě učesat, ano?
I: chjo, tak dobře
Izi zmizela v koupelně a já jí šla namazat chleba, který si sní po cestě do školky.
Poté se jdu rychle převléct a upravit, a vracím se k malé do pokoje, kde jí zapletu dva copánky, které jí sahají do půlky zad, a pomůžu jí do letních šatiček. Pak už beru klíče od bytu i od auta, a mířím ke dveřím.
Připoutám malou do autosedačky, nacházející se na sedadle spolujezdce, obejdu auto ke svému místu, zapnu si pás a my vyrážíme. Nacházíme se přibližně 200 metrů od školky a už zde vidím před sebou neskutečnou kolonu, no jo Praha. Nervózně jsem klepala o volant, dokud mi nepraskly nervy
T: no to už bude rychlejší, když půjdeme pěšky
Vydechla jsem
I: já nechci chodiiiit!
Rozzlobeně se na me podívala
T: promiň princezno, ale jinak bychom to nestihly..
Snazila jsem se ji to vysvětlit
I: tak jo..
povzdychla si a já mezitím zaparkovala na nejbližší volné místo
Opět jsem obešla auto, a vyndala Isabelku ze sedačky. Ještě jsem si přes rameno přehodila svůj batoh a Ize dala ten její ve kterém si nosí hračky a náhradní oblečení do školky a vyrazily jsme.
Šly jsme takovým parkem, kterým to do školy máme asi 6 minut svižné chůze a tak jsem malou začala popobízet.
T: notak Iz, zvedej ty nožičky a přidej do kroku
I: Ale já jsem ještě unavená, je moc brzy
T: já to chápu, taky nemám rána ráda, ale zrychlit musíme, aby se paní učitelka ve školce nezlobila, ano?
Izi na mě kývla a rozběhla se parkem vpřed.
T: takhle rychle zase né Isabelo!
Volala jsem za ní a snažila se jí dohnat
Podívala se za sebe na mě a rázem padala k zemi, dále jsem slyšela jen velký pláč
T: Iz!!!
Byla ode me hrozně daleko, tudíž mi nějakou dobu trvalo k ni dobehnout. Ležela vyvážená na zemi, dokud ji nějaký pan/kluk nezvedl ze země
T: d-dekuju!
Rekla jsem udychane, když jsem doběhla k ni a on ji opatrně cistil ruky s nohama
NK(neznámý kluk): nic se nestalo
Mile se usmal a my navázali ocni kontakt, měl smaragdově zelené oči, jeho tváře zdobily ďolíčky a čelo plné potu a vlasů. Po chvíli jsme se oba vrátili "do reality"
T: ještě jednou moc dekuji!
Vzala jsem Isabelku do náruče
NK:počkejte..
Sundal si batoh ze zad a podal malé lizatko
NK: a dávej na sebe pozor
Usmal se a podal ji lizatko
I: d-děkuji
Zafňukla
NK: rádo se stalo
Pohladil ji po tvarickach, dále nic neřekl a běžel od nás pryč. Z nějakého důvodu me jakoby omamil a já si pomalu nevšimla, ze ma Iza odřené lokty s koleny
I: to hrozne štipeee
Stekla ji další slza
T: tak to rychle vyčistime
Šla jsem trochu dal a posadila ji na lavičku