jak ti teď muzu věřit?

7.

Uklidila jsem, a šla jsem za malou, která se pomalu probouzela.
I: maminko
T: ano?
I: mě pořád ta ručička bolí
T: to ještě chvíli bude, ale přejde to, neboj se. Teď se najíš a já ti na to pak dám něco studeného a pustím ti pohádku, jó?
I: tak dobře
Dala jsem Izi oběd a poté jsem jí v obýváku pustila pohádky. Najednou se rozezvonil zvonek.
Otevřela jsem a za dveřmi byl Janek
J: ahoj, tak jsem tady
T: ahoj. Děkuju a omlouvám se ještě jednou, nechtěla jsem být nepříjemná
J: v pořádku, já to chápu. Kde vůbec je malá? Něco pro ní mám
Vytáhl z poza zad plyšového medvídka.
T: v obýváku, kouká na pohádky. Počkej dojdu pro ni
Kyvla jsem na nej a rozešla se směrem k ni
T: Izi, pojď ke dveřím
Isabelka se na me podívala, shodila rychle ze sebe deku, kterou na sobě měla a rozutekla se ke dveřím
I: strejdoooo!
Uslysela jsem odtud a na dané místo se podívala, malá byla vyskočená na Jankovi a objimala ho
T: však..pojď dal
kyvla jsem na Janka, on si vyzul boty a vešel s malou kolem krku dovnitř
J: princezno, něco pro tebe mám
položil ji na zem a ona radostí začala poskakovat, on si k ni drepl, aby ji byl do úrovni očí
J: jsem slyšel, co za bebí se ti stalo, tak tady máš jednoho kamaráda, který ti pomůže k tomu, aby te ručička už nebolela
Usmal se a podal ji medvídka, kterého měl za zády
Isabelka byla naprosto nadšená. Skákala po pokoji a křičela
I: Týnko, Týnko koukej, co mi strejda přinesl
T: a jak se říká?
I: děkuju strejdo Janku
Usmála se a odběhla i s medvídkem zpátky do obýváku k pohádkám.
T: taky moc děkuju, to vůbec nemuselo být
J: to nestojí za řeč
Usmál se
T: tak se posaď a řekni mi, co si dáš k pití? Čaj, kávu, džus?
J: tak kafe a trochu džusu, děkuju
Připravila jsem mu pití a ještě jsem nakrájela buchtu, kterou jsem pekla včera v noci.
J: děkuju
T: nemáš za co... Víš, já bych se ti ještě jednou moc chtěla omluvit, za moje chování, to víš, bála jsem se o malou a....
J: nic neříkej
Přerušil mě Janek a naklonil se ke mě tak, že mezi našimi rty zůstávalo sotva pár milimetrů rozestupu....
T: nebudeš toho litovat?
rekla jsem tisse a stále byla k Jankovi nakloněna ve stejné vzdálenosti
J: rozhodne ne
nestačila jsem se pomalu ani nadechnout a naše rty se spojily. Naše rty byly jako kousky puzzle, které do sebe perfektně pasují. Začali jsme se líbat, ne vášnivě, ne chtivě ani dravě, nýbrž jemně, romanticky a hlavně láskyplně.
I: Týn-
Uslyseli jsme Isabelku a odtrhli se od sebe, ona se na nás podívala, vykulila oči a rozběhla se za námi
I: vy se se strejdou Jankem milujetee?