jak ti teď muzu věřit?

6.

Doktor mě zavedl za malou, kde jí sestřička zrovna dovazovala ruku.
I: maminko
Popotáhla, a z očí jí stekla ještě jedna poslední slzička
T: už to bude dobrý broučku
Usmála jsem se na ní. Sestřička se na mě podívala pohledem typu „to jste si nemohla dát větší pozor, a nemít dítě v tomto věku?", přesně tím, který tak nesnáším a kvůli kterému malé zakazju říkat mi na veřejnosti mami.
T: už si jí můžu vzít domu?
Řekla jsem mírně nepříjemně. Sestra se ušklíbla a chtěla něco říct, ale doktor jí předběhl
D: samozřejmě, jen jí to za tři dni začněte mazat, aby jí tam nezůstaly jizvy
T: děkuju vám moc
S(estra): a příště si to děcko líp hlídejte vy „matko"
Nejraději bych po ní na místě skočila, ale zhluboka jsem se nadechla, rozloučila se a odešla s malou v náručí z nemocnice.
Musely jsme jít pěšky, protože do nemocnice nás přivezla sanitka, ale mně to nevadilo, ráda jsem se prošla a hlavně uklidnila, a malá mi usnula v náruči na čerstvém vzduchu.
Šly jsme opět parkem, tím "osudným", kde jsme se poprvé setkali s Jankem. Porozhlizela jsem se kolem a úplně si vybavovala ten moment. Usmívala jsem se jako puberťačka když ji píše jeji milovaný. Když v tu jsem ho před sebou uviděla a začala na nej mávat, on se na me podíval, ale moc nadšeně nevypadal. Zavraždil me pohledem a otočil se směrem ode mě, odešel pryč. Skvělý, pokazila jsem to.. jsem taková kráva. Podívala jsem se na Isabelku, pohladila ji po vlaskach a během chvíle byla doma.
Vyzula jsem ji boticky a vzhledem k tomu, ze stále byla tuha, tak jsem ji položila do její postele, ať se vyspí poradně. Přešla jsem do obýváku a premyslela nad tím, jak se Jankovi omluvit
Zkusila jsem mu zavolat, ale nebral mi to. No nedivím se... Chovala jsem se jak naprostá kráva, ale tak měla jsem strach o dceru, což on vlastně nemohl vědět.
Ach jo, kdybych občas rychleji uvažovala, než mluvila.
Napsala jsem Jankovi zprávu, že se hrozně omlouvám za svoje chování, že jsem měla strach o Isabelku a jestli by se nechtěl sejít v kavárně, ve které pracuju.
Pak jsem šla uvařit oběd, aby malá měla co jíst, až se probudí. Asi za hodinu mi přišla zpráva.... Janek psal. ,,co jsi potrebovala?"
došlo mi a já, vzhledem k tomu jak jsem nedočkavá, jsem mu odepsala
,,omluvit se ti, nechovala jsem se k tobě hezky a..mrzí me to"
S poměrnou ulevou jsem mu odepsala, ale následně k tomu připsala ještě jednu zprávu
,,Isabelka na sebe vylila horkou vodu, jely jsme do nemocnice a já se o ni proste bála"
a dal jsem už čekala na jeho odepsani
,,aha, no chapu to.. a stojis o moji přítomnost teď? muzu dojít? ze bychom si nějak pokecali a tak ;)"
pousmala jsem se do telefonu, nějaká společnost by mi bodla
,,jasny, budu rada!"
,,za par minut jsem tam"
na tuhle zprávu jsem už neodepsala, namísto toho šla uklidit, v bytě bylo jak po výbuchu