jak ti teď muzu věřit?

45.

J: pojď ke mně
silně mě obejmul
M: tohle není konec..
Ozval se Michal ležící na zemi, který mluvil opravdu z posledních sil
J: ty radši mlč..
Vtiskl mi pusu na čelo, odtáhl se, došel k Michalovi a chytl ho za tričko, čímž ho zvedl
J: ještě jednou se dotknes Tyny nebo Isabelky a slibuji ti, že příště se už nezvedneš
Zavrčel na nej, pustil ho na zem a Michal následně neudělal ani krok dokud nepřijela policie. Do jejich příjezdu jsem stále byla natulena na Jankovi, ale už me tělo nebylo odhalené, Janek mi pomohl oblect tričko s podprsenkou. Policie následně dojela a vzala si Michala s sebou.
J: teď už bude jen dobre neboj, už ho nikdy neuvidis..
T: ch-chapes, ze kdybys nepřišel t-tak
Začala jsem mu vzlykat do hrudi
J: nemysli na to a pojď, půjdeme domů
T: můžeme prosím prvně vyzvednout Isabelku?
J: určitě!
Chytil me kolem boku a my společně šli k Monci vyzvednout malou
Když jsme přišli před Monči dům, Janek mi podal mobil, který jsem před tím dala malé a já vytočila Moniku a poprosila jí, aby poslala malou ven. Malá za pár minut vyběhla ze dveří domu a já jí okamžitě šla naproti. Hned jsme si padly do náručí a já začala opět brečet
T: lásko moje, jsi v pořádku?
I: dobrý mamí
T: neudělal ti nic
I: néeeee, jen mě za vámi nechtěl pustit, chtěla jsem být s tebou a tatínekem
T: neboj se, teď už budeš pořád jen s náma
Přitiskla jsem jí k sobě a hladila jí po vláskách. Za pár minut mě Janek chytl za rameno
J: zlato, měli by jsme jít domu, potřebujete si obě odpočinout
T: já vím
Vydechla jsem a vzala malou do náruče, ale byla jsem po tom všem moc slabá na to, abych jí zvládla vzít až domu, a tak si ji ode mě Janek vzal jednou rukou si jí přidržoval a druhou držel mě za ruku a šli jsme společně domu.
Tam jsem malou osprchovala a pak i sebe a vlezli jsme si spolu ke mě do postele, kde jsme po chvíli usnuli
Vzbudila jsem se dřív jak Isabelka, Janek v pokoji nebyl tudíž asi pracoval. Podívala jsem se na budík nacházející se vedle postele, který ukazoval 15:06. Sedla jsem si na postel, protrela si oči, když mi došlo, co se před par hodinami stalo. Mou hlavu zatížily kratke mžiky ony situace. Svým pohledem jsem sjela po mem těle..kdyby Janek nedošel, tak... nedokážu si představit, co by se mohlo stát.. Zatrepala jsem hlavou, abych ty myslenky hned oddelala alespoň na chvíli z hlavy. Vstala jsem, vzala do ruky telefon a šla někde najít Janka. Cestou jsem se podívala i na telefon, bylo tam dost zpráv, ale jedna mě zaujala ze všeho nejvíce. Napsala mi šéfka z práce, sakra..
,,Dobry den, Kristyno.
Od minulého týdne jste nedorazila do práce bez jakéhokoliv oznámení, že nedojdete.  Prosím o zpětnou vazbu, co se s vámi děje a kdy mate v plánu dorazit.
Díky této hrubé nekázni jsem nucena vám snížit vaši měsíční vyplatu
Kožíšková Marie"