jak ti teď muzu věřit?

28.

J: jo..jo byl, ale neboj.. já si te ochráním
silněji me obejmula a já jen slyšel její vzlyky
J: neplakej.. šššš
pohladil jsem ji po hlavě
T: j-já se bojim, ze mi ji sebere nebo ji něco udělá..
J: nemá jak! Ikdyby to chtěl při nejhorším tahat přes soudy, nemá právo nam ji vzít!
Stále jsem ji uklidňoval hlazením jejich zad
I: maminkooo, pročpak places?
Zaslechli jsme za sebou
T:t-to nic Izi, pojď jdem si hrát!
Usmala se na ni, otrela si slzy a odkrocila ode mě, já jsem ji ještě pohladil po hřbetu ruky a pohledem se ujistil, ze je Tynka v pořádku, kyvla "ano" a šla si hrát s Isabelkou

Chvíli jsem seděl v kuchyni, a pak jsem nahlédl do dětského pokoje, kde Týna blbla s malou. Bylo na ní vidět, že jí ještě pobolívají ta žebra, ale pro Isabelku by udělala cokoliv. Ten pohled na ně mě celkem dojal, když jsem si to spojil s tím, co všechno má Týna za sebou a čím si musela projít. Byla tak mladá, a na všechno úplně sama, bylo mi jí líto. Vrátil jsem se do kuchyně a přemýšlel o tom. Týna za mnou za několik minut přišla. Seděl jsem na židli a když jsem jí viděl vejít do místnosti, okamžitě jsem vstal a pevně ji objal. Nemyslím si, že v tuhle chvíli to potřebuje, ani, že jí tím vynahradím ty chvíle kdy byla sama, spíš jsem to potřeboval já, a hlavně jsem chtěl, aby věděla, že ve mě má oporu. Objetí mi opětovala, ale záhy se zmateně zeptala
T: děje se něco?
J: nic
Tiše jsem začal mluvit do jejího ramene, tak aby mě slyšela, ale abych nerušil tuhle silnou chvilku
J: jen mi došlo co všechno sis vytrpěla, čím sis musela projít, a že jsi na vse byla vždycky sama. Chci ti to vynahradit Týno, chci všechny minuty kdy jsi byla sama přeměnit na minuty se mnou, protože si to zasloužíš a protože tě strašně miluju
T: ach Janku, to i já Tebe
Šeptla a přitiskla se ke mě ještě víc Zbytek dne se nic moc nedělo, byli jsme proste doma, protože zrovna celou dobu pršelo a nedalo se co dělat. Holky pekly, já pracoval z home office a nebo jsme si všichni hráli.
T: laskó?
přišla ke mně a sedla si
J: copak?
řekl jsem stále se zrakem upnutym na papírech, jelikož toho bylo více než dost
T: můžeš me poslouchat prosím?
Rekla celkem otráveně, tak jsem se tedy protáhl a podíval se na ni na náznak toho, ze ji poslouchám
J: copak potřebuješ?
T: v sobotu je tady poblíž ples, bývá zde každý rok, parkrat jsem na nem dokonce i byla, tak nezajdeme tam?
rekla vesele, slo vidět, ze ji tahle zprava udělala velkou radost
J: kočičko já nevím.. nejsem nějak na ty plesy a nějaké party
Její výraz se změnil a já pochopil, ze musím říct něco jiného. Jde videt, ze ji na tom záleží.