jak ti teď muzu věřit?

55.

D: tak dobře.... Vaše dcera prodělala astmatický záchvat, který v tuhle chvíli není to nejhlavnější, jen se chci zeptat, jestli se dcera s astmatem léčí?
Janek se na mě zmateně podíval, protože netušil, ačkoliv jsme spolu už téměř rok žili. Není ale divu, protože já o tom doteď taky neslyšela
T: né, Isabelka nikdy nic podobného neměla, a ani naše dětská doktorka o tom nikdy nemluvila
D: dobře, to nevadí, až jí budeme propouštět domu, vysvětlím vám jaké léky bude muset brát, a jak se o pacienty s astmatem starat
T: vy jí ještě nepustíte?
D: musíme si jí tu nechat, to je to, k čemu se chci dostat, protože astma není to nejhorší co vaší dceru trápí
J: a co jí tedy je?
D: ještě budeme dělat nějaká vyšetření, ale zatím to vypadá na těžký zápal plic
T: j-jak je t-to možné, však neměla kde nastydnout, maximálně ve školce, ale to mi přijde nepravděpodobné...
Byla jsem opět zoufalá
D: odkud to má netuším, horší je, že na tom není vůbec dobře
Podívala jsem se na nej s hroznou úzkosti v hlase, následně se mi podlomily kolena a já cítila jak padám, jenže me Janek nastesti zachytil a já mu začala brecet do ramene
J: Tynko klid.. ona to vše zvládne neboj!
T: v-vždyť je to vážné a-a-a co když mi um-
Zlomil se mi hlas a já se ještě víc rozbrecela
D: slečno nebojte, vaši dceři smrt nehrozí! Byla by to jen výjimka
Díky poslední větě jsem spustila ještě větší hysterak
J: vy fakt nevíte jak uklidnit ženu...natož těhotnou!
zvýšil Janek hlas na toho doktora
J: běžte prosím..děkujeme za informaci jen ještě..můžeme ji jit navštívit?
Zeptal se i přesto, ze já mu stále do ramene brecela
D: ale jen na chvíli, sestra vám kdyžtak řekne, je v pokoji 7
Kývl na něj a odesel
T: J-Janku chapes to, ze ona.. Isabelka n-nam muže..u-umřít
J: slyšela jsi doktora, byla by to velká výjimka! Je to silná holcicka, ona to zvládne!
T: a-ale
odtahla jsem se od nej
T: co když ne?
po řečení této věty se mi naprosto ztmavilo před očima, nic jsem necítila..jen viděla tmu

Jankův pohled:
Týna byla opět hrozně vystresovaná, snažil jsem se jí nějak uklidnit. Samozřejmě mám taky strach, vím, že se může cokoliv pokazit a malá to nemusí zvládnout, ale nechci na to myslet a hlavně, já nečekám další dítě jako Týna. Moje uklidňování moc nezabíralo, naopak, Týna zrychleně dýchala a byla čím dál tím ve větším stvau paniky, až najednou omdlela. Zachytil jsem jí těsně nad zemí, a položil jí na podlahu. Rozhlédl jsem se po chodbě a zavolal na sestru na recepci
J: potřebuju pomoc
Sestra přiběhl i se sanitářem a společnými silami jsme Týnu opatrně přeložili na lůžko, a sanitář jí okamžitě odvezl na ambulanci, kde měl službu jiný doktor než ten, co se stará o Izi
D: co se stalo?
J: my jsme tu s dcerou a moje přítelkyně těžce zvládá stres a když se dozvěděla diagnózu naší malé, omdlela
D: dobře, převezme jí na pokoj a dáme jí na kapačky. Nepraštila se při tom pádu do hlavy?
J: né, to né, zachytil jsem jí nad zemí, ale je těhotná, tak nevím zda se nemohlo stát něco dítěti nebo jestli může dostat tu kapačku
D: uděláme jí kontrolní ultrazvuk a podáme léky, které neohrozí dítě