jak ti teď muzu věřit?

54.

D: skocime pro nosítka
J: ne, počkejte, já ji vezmu, ať se nezdržujeme
Kývl na ně, oni souhlasili a Janek vzal malou do náruče. Kývl ještě na mě, abych šla hned za nim, vzala jsem ještě klíče od auta, oblíbeného plyšáka Isabelky a došla k našemu autu. V momentě, kdy me tělo opustilo náš byt a já měla pohled na mou dceru, kterou naváží do sanitky, mnou prolezlo hrozné uzko.. ona opravdu jede do nemocnice, začala jsem se klepat, ale stále byla schopna dojít k autu, kde došel i Janek
J: lasko neboj, ona bude v pořádku, je to silná holcicka
Snažil se mě uklidnit. My následně vyrazili hned za sanitkou v tichu do nemocnice. A když říkám v tichu, tak opravdu jsme neřekli ani slovo.. Zastavili jsme před nemocnici, Janek mi daroval jeho povzbudivý úsměv (který tak hrozně moc miluju) a s mým naprosto rozklepanym tělem jsme vešli do budovy
Sedli jsme si na chodbu, kde jsme čekali strašně dlouho. Asi po 40 minutách, jsem začala nervózně chodit sem a tam, nevěděla jsem už jak se uklidnit... Janek si stoupl, přišel ke mě a pevně mě objal. Když se odtáhl, tak se mi zahleděl do očí, svou ruku položil na moje bříško a řekl
J: Týnko, já chápu, že je to pro tebe strašně těžký, taky mám o malou strach, ale zároveň se bojím o tebe a o tohle naše malé (přejel mi dlaní po břiše), a nerad bych o vás přišel.... zkus se prosím uklidnit, pomůžeš tím sobě, tomu malému i Isabelce
T: já to vím, jen.... strašně se bojím Janku
Řekla jsem a zoufale se mu podívala do očí. Tak moc jsem si přála aby moje holčička byla v pořádku, aby jí nebylo nic vážného a my o ní nepřišli. Zároveň mě ale svírala úzkost a strach z toho co bude, co nám život přinese, jak to naše princezna zvládne. Ve svém životě jsem zažila spoustu těžkých období a všechna mě srazila na kolena, ale nakonec vždy bylo dobře a to je to co mi drželo naději, to je to co mě hnalo dál, a tak jsem se zhluboka nadechla a šla si opět sednout, a čekala až přijde nějaký lékař
J: už jde..
Řekl mi po par minutách Janek a my si celi rozklepaně stoupli
D: vy jste rodiče Isabely Popelkove?
T: a-ano..
D: mate od ni nějaké papíry? já jen..vypadáte celkem mladě
Prohlédl si nás od hlavy až k patě a já jen začala vytahovat Isabelky kartičku, ovšem Janek na to zareagoval jinak
J: sakra doktore, řeknete nam to a nehrejte si na kdo ví co
T: Janku klid..
Zastavila jsem ho v půli věty
J: ne Tynko, pane doktore moje přítelkyně je ve druhem měsíci těhotenství a tím stresem muže ohrozit nejen sebe, ale i to malé, její druhá dcera je teď ve stavu, o kterém my nic nevíme, tak PROSÍM reknete to
Doktor vykulil na Janka oči, vzdal se a začal mluvit