jak ti teď muzu věřit?

35.

Po dveřích jsem se malém sesunula k zemi, jenže me Janek nastesti zachytil a já místo toho spadla na jeho náruče
J: Tynus..Tynko klid.. na nás si nemůže
T: o-on.. tohle..j-já..
Nebyla jsem schopna říct jediné slovo klepala jsem se a Janek me pevně drzel i někdy vtiskl pusu do mých vlasů se slovy "jsem tu pro tebe, vše bude v pořádku "
J: lasko neboj, nemá žádné právo na to, aby nam malou vzal. Ikdyby udělal cokoliv, my budeme ti, kteří se mu vysmejou. Isabelka je naše, ne jeho!
Hladil me po tvářích, čímž utíral me slzy
J: hele..
Zvedl mi hlavu výš tak, abych se mu divala z oči do oči
J: všechno spolu zvládneme ano? Nic se nestane! On jenom vyhrožuje opravdu..nemáš se ceho bat
T: J-Janku když...co když me opustis a já zůstanu zase sama..on by mi malou sebral a-a-a..
rozbrecela jsem se mu do ramene, mé nohy se třásly..spíše ja cela a me srdce vypadalo, že brzy exploduje..neměla jsem nad sebou žádnou sebekontrolu..bala jsem se co bude dal
Byla jsem tak slabá, že jsem nebyla schopná vůbec ničeho. Janek mě odnesl do postele, klekl si na zem ke mě a hladil mě ve vlasech
J: Týnko, nikdy, to si zapamtuj, NIKDY, nezůstaneš sama, postarám se o to, aby jsi o malou nepřišla, a já tě neopustim. Až bude tohle všechno za náma, koupíme si nějaký pěkný rodinný domeček, kam se přestěhujeme, a budeme mít hromadu dětí, ano? Žádný Michal nám život nezkazí
T: mně už ho zkazil, a snaží se o to dál
Vzlykala jsem už naprosto vyčerpaně
J: to sice jó, ale máš díky tomu Isabelku, to je nejhodnější holčička jakou znám, takže ač ti ho chtěl zkazit, tak z toho vzešlo něco strašně dobrého
T: já vím
Řekla jsem už skoro neslyšně. Janek ještě něco říkal, ale já už neměla sílu a vlastně ani náladu ho poslouchat. Vím, že to myslí dobře, ale vůbec netuší jak jsem se cítila a jak se cítím teď. Neví jaké je to mít strach o dítě, protože sám ještě žádné nemá. Neříkám, že se o Isabelku neumí starat, ale až bude mít dítě vlastní, tak to pochopí. Nechtěla jsem ale kvůli své blbé náladě být zlá na Janka a tak jsem se jen otočila a usnula.
S(soudce): soud rozhodne
Stala jsem vedle svého právníka naproti Michalovi, vraždil mě pohledem s úšklebkem na jeho rtech
S: rozhodlo se, že dcera matky Kristýny Popelkové a otce Michala Čecha, bude přidělena do péče..
Klepala jsme se, měla slzy v očích. Bala jsem se, co přijde dal. Podívala jsem se rychle na Janka, který bohužel nemohl být hned vedle me, měl stejný strach jak já.
S: otce
Ztmavlo mi před očima, přestala jsem cítit své nohy, uviděla jsem pouze Janka, jak ke mně běží
T: ne..ne..nenenne...
brecela jsem mu do náruče
T: Isabelka je moje dcera..ne..ne ne ne ne
T: ne nene..
začala jsem sebou házet ze strany na stranu ze spánku
T: Isabelka!
rychle jsem se ze spaní zvedla do sedu a začala usilovně brecet