jak ti teď muzu věřit?

10.

Přeskočime následující dny a přesuneme se na večer, kdy jdu s Jankem na večeři
T: Mony, moc ti dekuju, ze malou pohlidas, kdyby cokoliv, tak mi volej!
M: nemáš se ceho bát, je to andilek
Usmala jsem se na ni
T: tak se mějte a Izi nezlob tetu! já se vše dozvím!
Vyhrozila jsem ji, ikdyz vše bylo myšleno ze srandy
I: jasný, ahoj!
kyvla jsem na ne a ony odešly. Tak a já teď mám ještě hodinu na to se poradně připravit na večer. Oblečení i můj finální look jsem měla vybrané, tudíž šlo o to vše jen zrealizovat. Oblékla jsem si černé dlouhé šaty se strihem sukně do A, silonky taktéž barvy a vlasy si nechala rozpuštěné. Make-up jsem moc neprehanela, šedé kourove stíny, řasenka, lesk na rty a ještě jsem něco udělala s kruhy pod očima. Do kabelky jsem si hodila klíče s telefonem, peněženkou a pro jistotu i tím leskem. Boty byly formou třpytivě černých lodiček. Ještě jsem se prohlížela v zrcadle, když se domem rozezněl zvonek. Má nervozita se začala drat na povrch
S Jankem jsme se domluvili, že se tu pro mě zastaví, a do restaurace půjdeme spolu. Navíc ji vybíral on, takže vůbec netuším, co mě čeká.
Zhluboka jsem se nadechla a otevřela jsem dveře. Janek na sobě měl tmavě modrý oblek a k tomu bílou košili. Byl hrozně sexy a nejvíc mě na něm přitahovaly ty jeho smaragdově zelené oči.
J: páni, strašně moc ti to sluší
T: taky nevypadáš špatně
Pousmála jsem se.
Vyšli jsme z mého bytu a před domem parkovalo Jankovo luxusní auto. Nasedla jsem a vyjeli jsme.
Dorazili jsme ke krásné restauraci, která vypadala taky dost luxusně. Janek mi pomohl vystoupit z auta, nabídl mi rámě a společně jsme zamířili ke dveřím restaurace.
Janek měl pro nás zarezervovaný stůl s nádherným výhledem na cele město. Gentlemansky mi odsunul židli a pobídl mě ať si sednu, coz hned udělal i on, oba jsme si odložili kabáty a my si objednali
J: pověz mi o sobě něco..
opřel se o stůl a zamilovane se na me podíval
T: a co chceš vědět?
Udělala jsem to stejné, co on
J: tak třeba.. co se stalo s rodiči, že vychovavas segru sama?
Vypadalo, že ho to opravdu zajímalo, jenže já mu lhát nemůžu.. Nedokážu to, ale zároveň říct mu pravdu.. co když na mě změní názor a opustí mě
Chvíli jsem si říkala, že mu opravdu řeknu pravdu, ale na to nemám dost odvahy. Nechci aby si myslel co ostatní, navíc bych se určitě zase rozbrečela. Pokaždé když si na to vzpomenu rozbrečím se. Dokonce se mi občas v noci zdají noční můry ze kterých se probouzím se slzami v očích.
Nadechla jsem se a řekla
T: no.... táta od nás odešel, když bylo Iz pár měsíců a maminka nám bohužel umřela, vlastně taky když byla Izi malá, takže si to nepamatuje. Mně bylo pár dní 18, když se to s mamkou stalo, tak jsem samozřejmě souhlasila, že se o ní postarám
Bylo mi zle z toho jak lžu, ale částečně to byla pravda... Sice jen o mně, ale byla!
J: ach jo, tak to mě mrzí, promiň, že jsem vyzvídal