jak ti teď muzu věřit?

63.

Dělala jsem topinky, když se našim bytem rozezvonil zvonek. Asi posta, nebo něco takovyho
Vypnula jsem sporák a šla ke dveřím, které jsem následně otevřela to, co me za dveřmi čekalo mě vůbec nepotesilo
JT(jankuv táta): kocicko.. zavolej mi Honzíka prosím
Slizky mi řekl a já zkrizila ruce na prsou
T: vy..nebo spis ty.. necháš celou moji rodinu na pokoji!
Křikla jsem po nem
T: běž pryč, okamžitě. Janek ti žádný prachy nedá, nezasloužíš si je!
Nevím, kde se ve mně ta odvaha vzala, ale cítila jsem se silnější než kdy dřív, tedy do doby, než me malé v brisku koplo a já se rukou za nej chytla
JT: neměla by ses tak namahat, zavolej mi toho Honzu.. dělej!
Začala jsem se bat, trepat se.. pripomnelo mi to období s Michalem.
J: jsem tady... co po mně chceš?
Objevil se za mnou, ujistil se ještě ze jsem v pořádku a se zkrizenymi rukami vstoupil před jeho otce
JT: tak to je snad jasný. Chci prachy za všechno ty roky, co jsem kvůli TOBĚ strávil v kriminále!
Podívala jsem se na něj a pohrdavě jsem si odfrkla
T: vážně chcete, aby vám někdo platil za vaše chyby?
JT: ty se do toho nepleť maličká, to je tady mezi mnou a Janečkem. A jestli nechceš aby se tobě nebo tomu děcku něco stalo, tak se kliď z cesty...
T: co prosím?
Zalapala jsem po dechu. V tu chvíli se za námi ozvaly krůčky
I: mamí, tatí, kde jste?
Isabelka přiběhla a zarazila se před otevřeními dveřmi. Janek jí okamžitě instinktivně vzal do náruče
JT: tak já už jsem jednou děda a ty ses ani nepochlubil synu....
J: tak do toho ti už vůbec nic není. Teď odejdeš a necháš nás být
JT: vážně chceš riskovat, že se tvé krásné rodině něco stane?
J: přestaň mi vyhrožovat, nebo zavolám policii
Křikl Janek a bouchl dveřmi. Podívala jsem se mu do očí, a byl opět naprosto vykolejený
I: kdo to byl?
J: nikdo princezno, běž si chvíli hrát, za chvíli bude ta snídaně
Janek Izi položil na zem a ta odběhla. Pak se zoufale podíval na mě a já k němu přistoupila a pevně, konejšivě ho objala
T: bude to dobrý, spolu to zvládneme, neboj
J: nebude.. já nevím co dělat, tohle nejsou výhružky.. poznám to! on vám může cokoliv kdykoliv udělat
T: tobě taky..
J: já vim, ale o mě tady nejde.. já se bojim o vás. Půjdu mu ty peníze splatit..
Řekl poraženě a pomalu začínal jit někde pryč
T: to budes takový srab, že zase necháš, aby nad tebou vyhrál?
Vyhrkla jsem a on se nechapave otočil
J: co?
T: teď je na čase, abys ho na kolena dostal ty, ne on zase tebe!
Snazila jsem se být na nej přísná, aby pochopil, že my tuhle "bitvu" neprohrajem. Ať už jeho otec vyhrožuje jakkoliv
J: ale jak to chceš udělat? Jak můžeme zabránit tomu, že by vás někde nenapadl? Já chci už od nej klid.
T: a co když budeme hrát stejnými kartami
Zkrizila jsem ruce na prsou a šibalsky jsem se na nej usmala, napadl mě skvělý napad.