38.

103 4 0
                                    

Vnitřně jsem se hrozně třásla, bála jsem se, aby si nás Michal nevšiml, což se taky okamžitě stalo, chvíli po tom, co Isabelka nahlas uvažovala, jak mě mohlo tak rychle rozbolet v krku
M: ale, ale, ale, koho pak to tu máme?
Pohrdavě se zašklebil a ve mně by se krve nedořezal
T: Michale,co chceš?
Řekla jsem tím nejpevnějším hlasem, co mi mé sebevědomí dovolilo
M: ty víš
Bleskl očima po malé, kterou jsem instinktivně schovala za sebe
I: mami, co se děje?
T: nic broučku, bude to dobrý
Řekala jsem to tak, že jsem tomu nevěřila, ani já sama. Jen jsem doufala, že si Janek přečetl tu zprávu. Michal se najednou bez váhání ohnal rukou, silou mě udeřil přes tvář, až jsem upadla na zem, a pak si vzal Isabelku do náruče. Slyšela jsem jak pláče a křičí, ale nebyla jsem schopná, cokoliv udělat. Při pádu jsem se praštila do hlavy, a tak jsem měla před očima mžitky a bylo mi špatně... Rozmazaně jsem viděla, jak Michal i s malou mizí v dáli, a začala jsem hystericky brečet. Najednou si ke mě někdo kekl na zem a mluvil na mě
J: Týnko, vnímáš mě?, Mluv se mnou, sakra Týno, co tě bolí, kde je malá? Týno!
T: c-co se stalo? kde to-..M-Michal.. I-Isabelka
zmateně jsem říkala a zároveň se snazila nějak zjistit, co se děje
J: kde mas malou?!
Křičel Janek, což ve mě vyvolalo hrůzu a já se ze zbytku svých sil snazila od nej jit dal
T: j-já nevím
J: napsala jsi mi, že za vámi jde Michal. Vzal ji on?!
T: o-on... ona plakala a..a...
začala jsem si uvědomovat co se stalo a já propadla do silného breku
J: kdy se to stalo?!!
Zakricel na mě, tak moc, ze jsem se lekla a opět od nej udělala krok dal
T: j-ja nevím..o-on...facka a-a-a
rozvzlykala jsem se ještě víc, Janek se ke mně nahnul a silne obejmul
J: on ti dal facku a ty jsi pak jen slyšela její pláč?
Ujistil se a ja pokyvla hlavou
J: eh dobre.. pláčem se nic nevyřeší, musíme jednat. V první řadě zavolám policii
Bral si do ruky telefon, ale ja ho zastavila
T: n-ne..co když..co když ji pak něco udela?
J: neboj se, nedozví se to..
V zápětí na telefonu vytočil číslo policie
Měla jsem hrozný strach. Bála jsem se o malou, byla jsem otřesená z toho pádu, měla jsem lehce strach i z Janka. Takhle na mě ještě nevyjel. Nebyla jsem schopná vůbec ničeho, jen jsem tak seděla na té asfaltce, a brečela. Janek dotelefonoval a začal na mě mluvit, ale já ho vůbec nevnímala. Probralo mě až když se mnou prudce zatřásl. To mě ale opět dostalo do stavu paniky a já začala křičet
T: né, prosím, neubližuj mi....

jak ti teď muzu věřit?Kde žijí příběhy. Začni objevovat