jak ti teď muzu věřit?

39.

J: co blbneš Týno? Potřebuju jen, aby ses na mě teď soustředila
T: já-já.... Vážně jsem se jí snažila bránit, nebuď na mě zlý, prosím
J: Týno klid, já chápu, že jsi v šoku, jen potřebuju aby jsi se mnou chvíli spolupracovala, aby jsme malou brzy našli. Nechci na tebe být zlý a rozhodně ti neublížím, jen se prosím snaž odpověď na moje otázky, ano?
Kývla jsem hlavou na souhlas
J: takže Michal přišel, dal ti facku a vzal malou? Je to tak
T: j-jo, je, já jsem upadala a praštila se do hlavy, a pak jsem jen slyšela Izi brečet a-a pak...
Zlomil se mi hlas a já nemohla dále mluvit. Janek mě zvedl ze země na nohy a silně mě objal, do doby než přijela policie. Pak mě posadil na lavičku a šel jim říct, tak nějak to, co ví. Jeden z policistů přeze mě hodil deku, protože jsem byla stále ve velkém šoku
P(policista): slečno, jste schopna mluvit?
T: z-zkusím to
rekla jsem zlomeným hlasem
P: dobre, nechceme na vás tlačit.
Snažil se mě uklidnit a sedl si na lavičku vedle mě, zahledla jsem před sebou ještě Janka, který se ještě na me podíval obličejem ,,jsi si jistá, ze to zvládneš?" Z nějakého zbytku síly jsem se na něj usmala a svůj pohled obrátila k policistovi
P: je tedy pravda, že za vámi váš bývalý nějakou dobu už šel, že?
T: a-ano..
P: a odkud?
Prstem jsem ukázala jakým směrem šel a on pokračoval
P: a popisete mi, jak přesně situace probíhala
T: n-no..nějakou dobou šel za námi, p-potom I-Isab..
Můj hlas se opět zlomil a já nebyla schopna už niceho. Třásla jsem se, policista nevěděl co s semnou delal, tak mi hladil zada. Hned jak si me Janek všiml, doběhl za mnou a silne me obejmul.
J: nevidíte jak je na tom? Můžete ten výslech odložit... Prosím
P: rád bych, ale jde o to dítě
T: j-já to pro Isabelku zvládnu
Řekla jsem, ale slzy mi nepřestávaly téct. Janek si propletl svoje prsty s mými a palcem mi hladil hřbet dlaně, čímž mi dával njevo podporu, a já z těžka začala mluvit dál
T: Isabelka potom začala brečet, protože z něj měla strach a-a, když si tttoho všiml Michal, t-tak mi dal facku a já pak upadla.... Nevim přesně, praštila jsem se do hlavy, a pak jsem jen rozmazaně viděla, jak bere mojí holčičku a-a pak.....
Dál už jsem nic neřekla, úplně jsem se zhroutila do Jankovi náruče, a celá jsem se třásla. Tohle je nejhorší den mého života. Je daleko horší než když mě Michal tenkrát, víte co...
Teď nejde totiž jen o mě, ale i o moje milované dítě. Janek mě hladil po zádech a snažil se mě uklidit, ale neměl nejmenší šanci