jak ti teď muzu věřit?

43.

J: o mé taky přeci.. jestli tam pojedeš, půjde i o mou přítelkyni.. já te proste nepustim..
Vtiskl mi polibek do vlasů
T: jestli s semnou pojedeš, tak ji ublíží..nebo by mohl i mně
J: Tyno, ty jsi snad úplně zapomněla, co ti provedl??
T: na to nejde zapomenout
Vydechla jsem
T: ale kvůli životu malé bych obětovala naprosto cokoliv
Odtahla jsem se od nej
J: nějak to vymyslime, ať nezjistí, ze tam jsem s tebou!
T: pojedu sama a budu připojena na telefonu..neboj nic se mi nestane
J: Tyn-..
Přerušilo ho cinknuti zprávy, podívala jsem se a Michal mi poslal adresu
T: není čas ztrácet čas, neboj.. vezmu si něco na obranu, nic se mi nestane
J: já te nepustim Tyno..
řekl zoufale
T: tak uteču!
J: tady jde o tvůj zivot!
T: a taky o zivot Isabelky!-
Došla mi další zprava, proto Janek neodpověděl ,,a buď hodna, ten tvůj milej ať zůstane doma nebo nevím, jestli NAŠI dceru uvidíš v takovém stavu, jak chceš"
Viděla jsem, že Janek zatl ruce v pěst
T: neboj lásko, budu v pořádku, a NAŠÍ holčičku dostanu domu....
Řekla jsem to hrozně sebejistě, ačkoliv jsem se uvnitř strašně třásla. Janek se na mě se strachem v očích podíval a pak mě objal, jako to ještě nikdy neudělal. Bylo to objetí plné lásky a podpory, ale zároveň plné strachu a bolesti. Když se ode mě Janek odtáhl, měl oči plné slz
J: miluju tě Týnko....
Šeptl, a ruku mi položil na tvář a své čelo opřel o to mé
T: já tebe... Neboj, vrátím se
Řekla jsem dost nejistě a potom jsem Janka dlouze políbila. Tolik citů a hlavně bolesti jsem v polibku zažila poprvé. Všechno se nám hroutilo pod rukama, ale my stále věřili, že všechno dopadne dobře... Naposledy jsem Janka pohladila po tváři a s těžkým srdcem jsem opustila náš byt
Šla jsem pěšky a do map na telefonu, který pro jistotu mám s sebou, jsem zadala adresu, kde se Michal s moji holčičkou nacházel. Nebylo to nějak daleko, šla jsem pěšky. Čím blíž jsem se k tomu místu přibližovala, tím víc mi přišlo povědomé a došlo mi, že tudy jsme chodili s Michalem do takové chatky. My dva jsme se totiž znali už od malička a tam jsme se schovávali pred rodiči, abychom mohli být déle pryč. Smáli jsme se tomu a užívali si krásné dny! Teď je z nej násilník, který drží mou dceru někde poblíž. Ne někde poblíž. Přesně tam. Mapy mi ukázaly, že se nacházím u daného místa, podívala jsem se za sebe a byla tam TA chata. Srdce mi bilo jako o zavod, třásla jsem se, ale byla jista, že teď to vzdát nemůžu. Jde tady o Isabelku. Chtěla jsem zaklepat na vchodové dveře, ale najednou jsem uslysela dětský křik
I: nechte mě byyyyt! ja chci za maminkou a tatínkem!
M: ja jsem tvůj tatínek!!
Mé srdce bylo na rozpad, chudinka moje malá princezna.. s třepouci rukou jsem otevřela rychle dveře.