jak ti teď muzu věřit?

68.

J: co budeme dělat?
T: no co? Nahlásíme ho policii a přestěhujeme se
J: jak můžeš být tak klidná?
T: protože musím (sáhla jsem si na břicho), a protože jeden z nás potřebuje racionálně uvažovat
J: já vím, promiň, nepomáhám ti
T: Janku klid, kolikrát já byla hysterická, na dně, neschopná jakékoliv reagovat nebo fungovat? A kdo tu vždycky byl, aby mi pomohl? TY! a teď je zkrátka řada na mě. To že se teď zhroutím ničemu nepomůže. Ty potřebuješ oporu a já i obě děti hlavně klid. Chci aby se to malé narodilo v pořádku a aby se Isabelka nic nedozvěděla a nemusela se bát. A chápu, že ty ten strach máš, a oprávněný, takže není třeba se omlouvat, já ti ráda se vším pomůžu
J: už jsem ti někdy říkal, že jsi nejlepší ženská na světě?
T: myslím že jo, ale můžeš to klidně říkat častěji
J: moc rád
Usmál se a políbil mě. Potom jsem nám udělala večeři, uložili jsme Izi a sami si šli lehnout, aby jsme zítra mohli zajít na prohlídku toho domu
Rano probíhalo jako každé jiné, jen s pocitem, že se dnes opravdu půjdeme podívat na náš nový dům. Od našeho bytu je to celkem dálka, v centru Prahy jsme si dali v naši oblíbené restauraci jidlo a následně, kolem 14. hodiny byli před domem. Kolem sama příroda, ticho a šli slyset pouze ptáci. Zazvonili jsme a milá paní nam s usmevem šla otevřít
MD(majitelka domu): pojďte dal! V domě mám ještě par věci, tak je prosím ignorujte.
Rekla nam a hned potom nam cely dům představila, co a jak tam je, následně nás nechala si cely dům projít. Dveře malé předsíně vedly do obývacího pokoje, který byl spojeny s kuchyní i jidelnou, vše sladěné do šedé barvy, kuchyn měla vše, co jsem vždy chtěla, myčku, dost úložného prostoru, elektricky sporák,..
V obývacím pokoji zatím nic nebylo, jelikož si paní většinu věci vzala, ale mám v představě, jak to vše bude vypadat. V obýváku se nacházely schody do druhého patra, kde bylo vše ostatní, koupelna, ozdobena do červeno černobílé barvy se sprchovým koutem i vanou. Záchod, který byl oddělen od koupelny a nacházel se hned vedle místnosti, zladeny do stejné barvy, nic nějak speciálního :D
Následovalo to nejlepší.. byly tam 4 prázdné pokoje, z jednoho bychom udělali naši ložnici, z druhého Isabelky pokojíček, třetí by byl pro malém čumacka uvnitř mě a čtvrtý by byl pro hosty nebo pro třetího potomka. V žádné místnosti nic nebylo, ale i tak jsem nějak cítila, že tohle je můj domov
I: a tady budeme bydlet???
Zeptala se zvědavě Isabelka, chodici po jedné z prázdných místností
J: líbí se ti tady?
I: jooo, moc! Tatínku, že tady budeme bydlet!
Zaškemrala na Janka, který ji vzal do náruče
J: to záleží na paní, ktera nam tento dum prodá, víš? Ale též by se mi to moc líbilo! Co na to říkáš miláčku?
Otočil se na mě Janek
T: tohle je ono.. je to přesně jako v mých nejkrásnějších snech
rekla jsem dojatá tou nadherou, teď stačí jen doufat, že opravdu bude náš