jak ti teď muzu věřit?

53.

Už jsem byla téměř u naší ložnice, ale Izi se opět začala dusit kašlem a tak jsem se vrátila do pokojíčku, kde jsem otevřela okno a vzala jí do náruče. Malá pořád kašlala, navíc jí hořelo celé tělo, ale ona měla zimnici. Překryla jsem jí na sobě dekou, aby nenastydla od otevřeného okna a snažila se jí uklidnit, aby tolik nekašlala, ale jen se to zhoršovalo. Když jí opět zrudly tváře a šly do fialova jak nemohla popadnout dech zavolala jsem přes chodbu vyděšeně na Janka
T: Janku, pojď sem honem prosím
Okamžitě přiběhl a začal vyšilovat
J: Týno nemůžeš jí tahat, ještě nejsi ve 3. měsíci, o to dítě můžeme stále přijít
T: jestli mi nepomůžeš přijdeme o tohle dítě, ona se strašně dusí, má horečku, já nevim co jí je
J: dej mi jí, ať si neublížíš a běž volat záchranku
T: z-zachranku?
Moje mysl začínala zmatkovat a propadat panice
J: Týno dělej, je jí čím dál tím hůř
Cela rozklepaná a ubrečená jsem běžela ke svému telefonu a zavolala záchranku, která díky bohu během chvíle dojela. Ovšem mezitím se Isabelka stále dusila, Janek ji držel v náruči a já jen vystresovaně chodila sem a tam, dokud nedojeli. Vzala jsem je do pokoje, kde malá byla
D: posaďte ji
řekl jeden z doktorů hned když uviděl malou a Janka. Janek hned tak učinil a stále dusici malou posadil na postel. Doktor vzal kyslikovou masku a potom, co malá díky masce dokaslala, ji zkontroloval
D: slečno vy jste v pořádku, hrozně se klepete
Zeptal se mě ten druhy, který momentálně nemel co na práci
T: j-jo..jsem
D: a kde mate mamku?
T: já jsem její matka
Podíval se na me stylem, jestli si náhodou nedělám srandu, Janek z dali poznal jak je mi z toho smutno a došel ke mně
J: lasko neboj, NAŠE dcera bude v pořádku
Zvyraznil to jedno slovo a silně mě obejmul
T: tak co pane doktore, jak ji je?
Zeptala jsem se hned po tom, co jsme se s Jankem od sebe odtáhli
D: no tak kašel se nám podařilo zklidnit jak sama vidíte, ale podle poslechu se mi to vůbec nezdá, byl bych pro převoz do nemocnice, a důkladnější vyšetření... Bylo jí ještě něco jiného
Opět jsem byla hrozně paralyzovaná, a tak za mě musel odpovědět Janek
J: no během noci několikrát zvracela, přes den pak už měla jen horečku, až teď si začala stěžovat na bolesti hlavy, a pak se začla dusit
T: j-je to vážně? Bude v pořádku?
D: děláme pro to maximum, musíte nás ale nechat jet
J: Týnko, pojedeme za nimi, pojď, víš, že se nesmíš stresovat
D: a slečně je co, jestli se můžu zeptat?
Janek se na mě podíval, a já kývla na souhlas
J: je ve druhém měsíci těhotenství
D: v tom případě má váš partner naprostou pravdu. Musíte se uklidnit, takhle svému dítěti nepomůžete... Ani jednomu
T: já to vím
Řekla jsem zoufale. Jim se to říká, když nezažívají to co já. Proč já nemůžu mít chvíli klid, nejdřív znásilnění, pak ten únos, teď zas nemocný dítě, a vždycky když už to vypadá, že bude dobře. Copak si nezasloužím ani trochu štěstí, a klidu?