jak ti teď muzu věřit?

42.

Snědla jsem trochu zmrzliny, ale duchem jsem byla nepřítomná. Věděla jsem, že mi Janek něco říkal, ale o co šlo, netuším. Po nějaké době mě Janek přemluvil, ať jsi jdeme lehnout. Poslechla jsem ho, ale samozřejmě jsem celou noc nezavřela oči, a tak když hodiny hlásily půl páté ráno a Janek stále tiše oddechovl, zvedla jsem se z postele, převlékla se a vyrazila na policii
P: dobrý den slečno Popelková, jak vám můžeme pomoci?
T: přišla jsem, abych nahlásila, že mi bývalý partner dceru vrátil
P: vážně? Tak to je skvělé! A to jen tak, sám od sebe?
T: malá byla v šoku a pořád brečela, a jemu došlo, že by to s ní nezvládl, a tak mi jí po domluvě vrátil, takže pátrání můžete ukončit
P: tak dobrá, hodně štěstí
T: děkuju
Usmála jsem se a odešla. Cestou domů mi bylo hrozně slabo. Bála jsem se o malou, doufala jsem, že Michal začne konečně spolupracovat, a že bude zase všechno dobrý. Byla jsem strašně unavená a tak jsem šla pomalým krokem a do bytu dorazila až kolem půl osmé ranní. Janek už byl vzhůru a okamžitě na mě spustil
J: Týno sakra, kde jsi byla? Však víš, že bys neměla chodit ven sama!
T: byla jsem na policii... nahlásit... že už je malá doma
J: cože? Zbláznila ses?
T: ne. Janku já nemíním, aby Isabelce něco udělal
J: ale co když něco udela tobě!
Zakricel na mě, ja se vyděsila a zareagovala jsem tím, ze se me ruce ocitly před obličejem..bala jsem se ho
J: Tynko promiň..
Došel ke mně blíž a chtěl pohladit mé rameno, jenže já uhla
J: notak neboj se.. nemyslel jsem to tak, jen se o bojim, co je schopny ti teď udělat
Podívala jsem se na něj, chtěla něco říct, ale zrovna mi začal zvonit telefon. Mé srdce začalo bít tak, jak skoro nikdy predtim, začala jsem se třást, bylo mi jasný, že vola Michal. Janek se na mě povzbudivě usmal a my vyšli k telefonu
T: kdyžtak buď potichu prosím..
Upozornila jsem Janka a zvedla telefon, kde volal Michal
M: no tak tu policii jsi odvolala rychle, šikovna.
T: co mam udělat, abys mi dal malou zpet?
Vyhrkla jsem
M: živou nebo mrtvou?
Zeptal se bez trochy citu
T: doprdele Michale, co ji chceš udělat? Kde je?!
M: klídek maličká, zatím je v pohodě, ale musíš spolupracovat
T: udělám cokoliv, jen mi jí vrať
M: fajn... Přijeď si pro ní... Ty sama! Během dne pošlu adresu, a nezkoušej žádné podrazy, nebo uvidíš!
Zavěsil. Nemělo cenu zadržovat slzy, beztak jsem v posledních hodinách nedělala nic jiného. Janek mě opět objal, bylo mi ho líto, furt se tady snaží být mi oporou, a já jen bulim, ale já vážně už nemůžu. Můj život aktuálně postrádá smysl, a jediné co chci je svojí malou holčičku zpátky!
T: Janku....
J: ani na to nemysli, sama nepojedeš!
T: musím, aby jí nic neudělal. Až pošle adresu, musím za ním jen já
J: ale já tě tam nepustím
T: budeš muset, jde o mé dítě