jak ti teď muzu věřit?

17.

J: to klidně můžu, vlastně vůbec nevím, proč to dělám
T: nikdo se tě o pomoc neprosil
Zakřičela na mě a v tu chvíli opět klopýtla a já jí jen tak tak zachytil
I: Týnko, copak ti je?
T: nic broučku
Slabě se usmála, ani oči nedokázala nechat otevřené. Byl to strašný pohled a i když se pořád zlobím , bylo mi jí líto. Odemknul jsem dveře, poslal Izi napřed a pomohl Týně do bytu.
V obýváku jsem jí položil na gauč, malé jsem v pokojíčku zapnul pohádky a vrátil jsem se k Týně. Ležela schoulená v klubíčku a tiše oddechovala. Přenesl jsem jí do postele a přikryl jsem jí. Pak jsem jí přioravil jídlo a čaj a šel jsem za malou
J: Isabelko, maminka spí, zvládneš tady být chvíli sama hodná, než se probudí?
I: jasně, že zvládnu, ale proč jdeš pryč?
J: spěchám, tak se tu o ní postarej, ahoj
I: pa pa
Usmál jsem se na ní a odešel

Pohled Tyny
Bylo mi hrozně, cely den jsem se sotva hýbala a byla schopna se jakž takž postarat o malou. Rano už malá půjde do školky a já do prace, tedy jestli to tam nějak zvládnu..
Rano jsem Izi vzbudila a nachystala ji do školky jako každý den. Bylo mi uz lip, ale stále ne úplně nejlíp, jak po fyzické, tak i po te psychicke stránce. Zavezla jsem malou do školky a já hned šla do prace. Cele dopoledne byl hrozny frmol a já sotva vnimala, co po mně lidi chcou. Nějak jsem nezvladala dávat pozor, ovšem mou pozornost zaujal jeden mladý.. par? Vypadali sladce. Šla jsem k nim.
T: dobry den, co si dáte?
J: prosím 2 jahodove zákusky a 2 cappucina
Hned jsem ho poznala podle hlasu. Má hlava byla tak mimo, ze jsem ho predtim nepoznala. Byl to Janek s nějakou holkou. Divala jsem se na nej, představovala si tu situaci, co se dřív stala, jak jsme si začali tykat a místo toho teď je tady s nějakou holkou. Chtěla jsem odejít jim odnést jejich objednávku, ale mé nohy se najednou podlomily..

Pohled Janka
Ráno jsem se v centru potkal s mojí sestřenicí Klárou a vydali jsme se do kavárny, kterou vybrala právě Klárka. K mé smůle to byla zrovna ta ve které pracuje Týna, ale nechtěl jsem nic namítat, a říkal jsem si, že třeba bude ještě doma. Samozřejmě že nebyla...
Posadili jsme se s Klárou ke stolu a čekali než k nám přijde obsluha. Nepřišel nikdo jiný než Týna, já tu holku snad přitahuju... Jakmile jsem vyslovil naši objednávku, Týna se na mě podívala, nejspíš mě poznala po hlase. Vrhla na mě smutný a zároveň naštvaný pohled, ale nic neřekla a chystala se jít nám pro objednávku, v tu chvíli ale opět zkolabovala
J: Týn, sakra, co je s tebou?
Okamžitě jsem k ní přiskočil a počkal než se probere. Pak jsem jí podepřel a odvedl dozadu, kam lidi nevidí a kam smí jen zaměstnanci. Posadil jsem jí na židli a natočil jí vodu