jak ti teď muzu věřit?

12.

J: kdyby to nevadilo
T: nevadí, jiank bych ti to nenabízela. Iz je až do zítra u kamarádky, tak si ještě dáme víno a popovídáme si
J: moc ráda
Přišli jsme do bytu, já nám nalila skleničku vína a povídali jsme si. Zhruba po hodině se ke mě Janek naklonil a z ničeho nic mě začal líbat... velmi vášnivě, dravě. Po chvíli mi začal zajíždět rukama pod tričko
T: Janku.... Tohle ještě né, prosím
J: v pohodě, chápu to, tak já se vyspím tady na gauči
T: nezlob se
J: nezlobím
Usmál se a pohladil mě po tváři. Dala jsem si sprchu a šla jsem si taky lehnout. Janek zůstal v obýváku na gauči, já šla k sobě do pokoje. V noci se mi ovšem opět zdálo o mém bývalém. Probudila jsem se celá zpocená a se slzami v očích. Najednou se otevřeli dveře mého pokoje
J: Týnko, slyšel jsem pláč, děje se něco?
T: né dobrý, jen se mi něco špatnýho zdálo, promiň, nechtěla jsem tě vzbudit
J: neomlouvej se, a pojď ke mně
Sedl si na mojí postel a pevně mě objal
J: ššš, všechno bude dobré
začal mě hladit, když jsem začala vzlykal. Byla jsem k němu přitulena, jak k plysovemu medvědovi pěkně dlouhou dobu. Všude bylo ticho, jen mé vzlyky šly slyšet, ty se ale díky Jankové přítomnosti během chvíle ztišily
J: tak já půjdu, jo?
dal mi jemnou pusu do vlasů
T: ne!
vyjekla jsem, když se odtáhl a chtěl odejít
J: co?
podíval se na mě
T: zůstaň tady s semnou prosím..
na sucho jsem polkla
J: a nevadilo by ti to?
Zadivali jsme se navzájem do svých očí
T: byla bych rada..
J: tak dobre
pousmal se, lehl si na druhou stranu postele a chtel usínat, jenže mě se opět vybavil ten sen, tudíž jsem opět začala vzlykat
J: notak Tynko.. pojď sem
nabídl mi náruč, ve které já následně usnula
Ráno jsem se probudila pořád v Jankově objetí. Nevadilo mi to, naopak mi to bylo příjemné. Vlastně mi to i chybělo, konečně jsem se po dlouhé době necítila tak sama.
J: dobré ráno
Ozvalo se za mnou a já zjistila, že Janek se už také probudil
T: dobré, děkuju že si tu se mnou zůstal, a omlouvám se za tu noc
J: není vůbec za co, byl jsem tu rád
T: já jsem taky moc ráda... vlastně jsem dlouho nebyla šťastnější
Pousmála jsem se. Janek se mi zahleděl do očí a já jen ztěžka polkla. Nakonec jsem to ale byla já, kdo ho dlaněmi chytl za tvář, a přitiskla své rty k jeho. Chvíli jsme se jemně líbali a pak jsem se odtrhla
T: musím jet pro Isabelku
J: muzu jet s tebou? Bude mít překvapeni
Pohladil me po délce me paže s usmevem
T: a nepotrebujes jit do práce?
J: dnes mam volno, takže záleží jen na tobě
T: dobre no..já budu jen rada
usmala jsem se na nej. Převlekli jsme se, umyli, udělali si omeletu a vyrazili pro Isabelku. Nastesti Monča bydlí jen přibližně 2 km od nás, tudíž cesta netrvala dlouho a než jsme se nadáli, byli jsme tam. Vystoupila jsem z auta, Janek též, ale ke dveřím jsem šla jen já, protože nechcem aby o "nás" někdo věděl a zároveň chceme, aby se malá přivítala s Jankem.
..
T: Izi, zkus se ted porozhlednout, mám pro tebe překvapeni
I: jednorožceeee?
Rozzářily se ji oči
T: rikej si tomu jak chceš, proste hledej!