jak ti teď muzu věřit?

36

Mé oči zalité slzami se rozhlédli po místnosti. Ležela jsem ve svém pokoji v posteli.... úplně sama!
Začala jsem brečet ještě víc. Pohltila mě panika, že to nebyl jen zlý sen, ale že jsem o malou fakt přišla, a že mě potom Janek opustil, protože kdo by taky chtěl žít s takovou troskou, že jo.
Srdceryvně jsem brečela, moje vzlyky a hysterický křik se rozléhaly místností. Najednou se prudce otevřeli dveře a do pokoje vběhl Janek
J: Týno... Týnko... Vnímáš mě?
Nebyla jsem schopná slova
J: co se stalo, Týnko mluv se mnou
T: já - t-ty, co, co, ale jak?
Nezvládla jsem ani formulovat své věty, což bylo Jankovi v tu chvíli jedno. Okamžitě si sedl na postel vedle mě a pevně mě objal. Tohle mi vždycky dokáže pomoc, to jeho teplo, ten pocit bezpečí, a tak jsem se za několik minut dokázala alespoň trochu uklidnit a vysvětlit Jankovi co se stalo
T: z-zdálo se mi, že Michal vyhrál ten soud... Že jsem o Izi přišla a-a že... žes mě pak opustil
Opět jsem začala vzlykat
J: lasko notak...
Stále mě tiskl k sobě a já k nemu byla pritulena jak nějaký medvidek
J: vždyť jsem ti už tolikrát říkal, že já te nikdy neopustim! nikomu tebe ani Isabelku nedám
Dal mi pusu na me spocene vlasy
T: já se hrozně bojim, Janku
rekla jsem mu po chvili stále natiskla k nemu
J: nemáš ceho.. jsem tady a vždy i budu!
Náš stisk lehce povolil, my se odtáhli a on mi prstem setrel slzy
J: všechno bude dobrý, neboj. A teď pojďme spat, neboj budu celou dobu u tebe! Už se ti nic takoveho zdát nebude.
Pokyvla jsem hlavou na souhlas, on me ještě pohladil po stehne a my v objetí usnuli. U mě to bylo těžší, celou dobu jsem měla před očima Michala a soud, ale i tak se mi to povedlo a já propadla do říše, uz krásných, snů

Probudila jsem se až na druhý den ráno, a celkem mě bolela hlava. Včera jsme se z plesu vrátili až ráno, pak to s tím Michalem, a všechny ty špatné sny... No nebyl to úplně snový den, ale v noci jsem se z toho všeho nějak vyspala a jako vzpomínka na všechno špatné i krásné z předešlých hodin zbyla jen migréna, na kterou jsem si došla vzít prášek. Stálá jsem v kuchyni a přemýšlela co dneska. Musím k Monče konečně vyzvednout malou a vzít jí na tu naší dámskou jízdu, kterou jsem jí slíbila. Z mého uvažování mě vytrhl Janek, který mě zezadu objal
J: dobré ráno zlato, co tu děláš?
T: bolela mě hlava, tak jsem si byla vzít prášek
J: a dobrý?
T: jó, nic to není, jen vzpomínka na propařenou noc
Zasmála jsem se a otočila se k Jankovi tak, abych mu viděla do očí
J: to jsem rád... A co máme dneska v plánu?
T: Já nevím jak ty, ale já jedu za chvíli vyzvednout Isabelku a pak s ní někam zajdu. Slíbila jsem jí, že budeme zase chvíli jen samy dvě, potřebuje vědět, že i když mám teď tebe, jí miluju pořád stejně a nejvíc na světě
J: teď bych se možná měl urazit
T: to klidně můžeš, ale můj názor to nezmění
Řekla jsem, a oba jsme se zasmáli