jak ti teď muzu věřit?

3.

Pohled Janka:
Ráno, chvíli před osmou jsem si šel zaběhat, jako to dělám každý den, než jdu do práce. Běžel jsem jedním z mnoha pražských parků a užíval si slunecneho počasí, než přímo přede mnou upadala na zem malá holčička, jen v letních šatičkách. Mohly jí být maximálně 4 roky, sotva s sebou plácla na zem, rozbrečela se. Okamžitě jsem šel k ní a pomohl jsem jí na nohy
T: d-dekuju!
Ozvalo se nade mnou. Zvedl jsem hlavu od malé a podíval se do těch nejkrásnějších očí, které jsem kdy viděl.
Stála nade mnou nádherná mladá holka, která se strachem ve svých krásných modrých očích sledovala to dítě. Byly si tak moc podobné, okamžitě mi bylo jasné, že jsou sestry.
J: nic se nestalo
Usmál jsem se na ní, té malé jsem ještě dal lízátko, které jsem našel v batohu, a pak už jsem pokračoval ve svém běhu
Vždy se snažím toho uběhnout, co nejvíc, tudíž můj běh trval ještě další hodinu, dokud jsem nezastavil u me oblíbené kavárny nedaleko centra. Musim do prace-známa česká firma na výrobu elektroniky, ale bez kafe bych se někde už slozil. Vyčkal jsem tedy než dojde číšnice. Došla, já si objednal, podíval se na ni a opět spatřil ty oči, ty které v životě nezapomenu, protože jsou jednoduše jedinečné, kouzelné. V životě mě žádné oči neočarovaly tak moc, jak ty její. Jak ty Tyny oči. Seznámili jsme se a mně bylo jasný, ze tu ženu nedostanu jen tak z hlavy.

Pohled Týny
Druhý den jsme s malou vyrazily na ty trhy. Mluvila o nich celý večer, a těm jejím šťeněcím očím se zkrátka nedá říct né.
Tržiště bylo plné lidí, a tak jsem Isabelku držela celou dobu za ruku, aby se mi neztratila.
I: maminko, koupíš mi prosím ještě ty barevné pendreky?
Střelila jsem po ní né moc milým pohledem, nemám ráda, když mi mezi lidimi říká mami. Samozřejmě jí nadevše miluju, ale dosud jsem se nesmířila s pohledy lidí na to, že dvacetiletá holka jako já, má téměř čtyřletou dceru. Vím, že by mi to mělo být jedno, ale bohužel není. Hned na to jsem se na ní usmála a odpověděla jsem
T: jasně, že ti je koupím, jen nám pak nezbydou peníze na nic jiného, tak si to dobře rozmysli, ano?
I: chci ty pendreky, moc prosím
T: tak dobře, máš je mít
Usmála jsem se, a koupila jsem jí dva ty dlouhé pouťové pendreky
I: děkujiii
s radostí mě obejmula, já ji opět podala ručičku a šly se procházet dal
I: mami divej! ta holcicka má namalovaný obličej, jako motýlek! já chci takyyy
Ukázala na danou holčičku a opět mi ukázala její roztřepaný rtík s psima očima
T: zlaticko víš co jsem ti říkala, pokud si vezmeš pendrek nezbyde nam na nic jiného peníze.. a bohužel i tohle se platí
pohladila jsem ji po tvaričce, kterou měla celou zalepenou od cukrátek
I: ach jooo
její pohled se přemístil na zem a já si jen povzdechla, když v tu jsem uslysela hlas mluvící na mě
J: jeee to je náhoda, ahoj Tyno, ahoj princezno!
Janek. Vypadal tak krásně, poprvé jsem ho uviděla jinak než ve sportovním a nemůžu se vynadivat na jeho krásu.