jak ti teď muzu věřit?

49.

Odtahla jsem se po nějaké době od něj
T: a..co teď? jak to bude?
na sucho jsem polkla, jelikož jsem v sobě stále měla nejistotu, která tam nejspíš bude celou dobu
J: no objednej se k doktorce, ať to máme jisty a potom..
Opět přišel ke mně blíž a spojil si ruce za mými zády mezitím, co jsme se navzájem dívali do očí
J: podíváme se po nějakém domečku, nakoupime pro malé vybavicku a dále uvidíme, co nam zivot dá
Mihl rameny s usmevem na rtech
T: já fakt nemůžu mít lepšího chlapa
Uchechtla jsem se
T: půjdu zavolat té doktorce
Dala jsem mu kratkou pusu a opět se od nej odtahla. Mé kroky mířily do Isabelky pokoje, kde jsem si predtim nechala telefon. Došlo mi, že jsme tam malou nechali samotnou hrozně dlouhou dobu - na její poměry, kdy nás chce furt při sobě. Vesla jsem do místnosti a našla ji tam, jak si hraje s panenkami. Všude kolem ni sice byl bordel, ale ona byla jako ve svém vlastním světě. Těším se až ho bude sdílet s tím malým škvrnětem, co se nejspíš klidne u mě v brisku. S hrdým usmevem jsem si vzala telefon a mlčky pokojik opustila
Rychle jsem zavolala doktorce, a ta mě objednala hned na druhý den na ráno, který opět začal nevolností. Když se mi udělalo o něco lépe, převlékla jsem se, a na půl desátou vyrazila k doktorce. Jela jsem tam bohužel sama, protože Janek musel zůstat doma s Isabelkou, neboť jí neměl kdo pohlídat, ale řekla jsem si že to zvládnu, i když bych u toho Janka ráda měla.
Sedla jsem si v čekárně a asi za 10 minut na mě zavolala sestra. V ordinaci jsem si lehla na lůžko a doktorka mi udělala ultrazvuk
D: tak gratuluju, budete mít další miminko
T: takže je to 100%?
D: ano, jste těhotná, konkrétně ve 2. měsíci. Samozřejmě do 3. měsíce není nikdy nic jistého, ale jestliže tentokrát máte po boku toho pravého, tak věřím, že všechno bude dobré
T: mám, a děkuju
D: není zač, za měsíc přijďte na kontrolu, nashledanou
T: nashle
Jela jsem zpátky domů i s ultrazvukem, který jsem od doktorky dostala, a těšila se na Jankovu reakci.
Hned jak jsem odemkla dveře bytu přiběhl Janek a zeptal se
J: tak co?...
Chvíli jsem mlčela a pak jsem se mu podívala do očí a jen jsem kývla
J: takže ty jsi vážně? Vážně budeme mít miminko?
T: budeme!
J: já jsem tak strašně šťastnej
Pevně mě objal, a když se ode mě odtáhl tekly mu slzy
J: u-ukaž mi to malé prosím!
rozklepaně řekl
T: ale nejde ještě moc vidět
Vytáhla jsem si ten ultrazvuk, který mi doktorka dala a prstem jsem Jankovi ukázala, kde miminko je
J: t-to...nějak nemůžu tomu uverit.. děkuji ti, lasko
Vtiskl mi pusu na čelo
T: já ti dekuji!
odpověděla jsem mu s usmevem a následně se zeptala
T: a jak to povime malé?
J: hm..
Zapremyslel
J: řekneme ji, že má ještě jeden narozeninový dárek!
Řekl hlasitěji, čož nejspíš uslysela malá, jelikož jsme už zaslechli, jak na nás vola
I: jaky dareeeeek?
Běžela k nam a skočila na Janka
J: no víš... pojďme si sednout na gauč
Podíval se na mě uklidňujícím obličejem, protože poznal, že jsem lehce nervózní
T: co byl ten dárek, který jsi tak chtěla predtim než jsme ti dali tu panenku?
I: nooo sestřička nebo braska!
J: přesně tak a víš, že my ti vždy tvé přání splníme
Vložil se do toho i Janek
I: já budu mít sestřičku?!?!
T: nebo brášku
Usmala jsem se na ni