Janek mi ukázal nádherný dům za Prahou, s velkou zahradou, a několika pokoji, tak že by časem každé naše dítě mělo vlastní pokoj a ještě by se nám tam někdo vešel.
J: přemýšlel jsem o tomhle. Je tam velká zahrada, ideální pro děti, mohli by jsme si pořídit i psa, ať se cítíme víc v bezpečí. Tady je kuchyň s obývákem, tady pak koupelna, tu by jsme měli ložnici my, kde by s námi byl po narození ten prcek a pak by mohl mít pokoj tady vedle Izi. A tady by mohlo mít pokoj nějaké další dítě
Ukazoval Janek nadšeně na fotky domu
T: t-ty budeš chtít další dítě?
J: samozřejmě!
T: ale vždyť se nám ještě nenarodilo ani tohle (pohladila jsem si bříško), a ty jsi ještě nikdy malé dítě neměl, co když tě to nebude bavit, co když tě bude rozčilovat, co když od nás pak odejdeš?
J: Týnko, já nehraju na žádný „co když". Vím, že jsem miminko ještě nikdy neměl, ale k Isabelce jsem přišel v jejích 4 letech a to není kdoví jak velké dítě, a zvládám to, miluju jí, a chci co největší rodinu... S TEBOU! tak neříkej to, že vás opustím nebo mě omrzíte, tak to vážně není... Miluju vás všechny tři a čím víc nás bude tím lépe... Tak co ten dům? Líbí se ti?
T: ach Janku... Já miluju tebe, a ten dům je překrásný! Jestli do toho chceš s náma jít a nebude ti líto peněz, tak jo, beru to, stěhujeme se
J: takže jo?
T: jo...JO!
nechtělo se mi tomu verit, je to můj splněny sen, mám milujiciho přítele a pomalu rozrůstající rodinu.
Zapištěla jsem a silne Janka obejmula
I: mamiiii, proč tatínka tak objimas? Miminko už je na světě?
Přibehla k nam s usmevem, ale když si všimla mého stejně velkého bříška, hned ji úsměv spadl
I: aaaagh, kdy už se to narodí? A bude to holcicka nebo chlapeček? A proč vlastně tátu objimas? A-
Rekla několik otázek za sebou, což můj mozek nedokazaval vstřebat, proto jsem ji rukou ze srandy zacpala pusu
T: klid ty ukecanče! Hezky jedno po druhem, co chceš vědět nejvíc?
I: proč objimas tatu?
J: to me jako nemůže objimat jó?
Řekl Janek s humorem, jenze potom hned zvážnil
J: princezno.. s maminkou jsme ti chtěli něco říct..
Vzal si ji do náruče
J: řekni ji to ty
Kývl na mě, já chytla malou za ručičku a ocni kontakt střídala s ni a Jankem
T: Isabelko, tys vždy chtěla nějakou tu velkou zahradu a moooc velký pokojíček, že?
I: jo! Abych měla kde vozit Amalku (panenka)
T: no a tak jsme s tatínkem premysleli.. a na konci Prahy jsme našli naaadherný dům, chtěla by ses přestěhovat?
Isabelka na mě vykulila její smaragdové očíčka
ČTEŠ
jak ti teď muzu věřit?
Short StoryJak se Janek zachová když se dozví pravdu o tom, jaky má Týna s Isabelkou vztah? ,,já ti to chtěla říct" ,,ale neřekla"