jak ti teď muzu věřit?

8.

T: ne, teda ano, nebo ne, já ehm...
Byla jsem hrozně zmatená. Co mám asi říct čtyřletému dítěti....
J: Isabelko, tohle je celý takový složitější na vysvětlování víš, ale neboj se časem to všechno pochopíš
I: Týnko, já bych chtěla, aby s náma strejda bydlel
Byla jsem v naprostém šoku. To nepřipadá v úvahu. Nebo rozhodně né teď. Dali jsme si jednu pusu, navíc ani neví, že malá je moje dcera
T: víš co broučku, půjdeme teď všichni do parku a časem uvidíme, ano?
I: no tak dobře....
T: běž si pro bundu
Isabelka odběhla já se podívala na Janka
J: promiň, nechtěl jsem...
T: neomlouvej se, já jen nevěděla co jí říct
J: takže... Takže mě miluješ?
T: Janku já.. je to hrozně na rychlo víš, známe se vlastně par dni a ikdyz te mám fakt nesmírně moc rada, tak říct ti, ze te miluju je proste moc.. rychlý.
narovinu jsem mu vyklopila a následně si jen povzdechla
J: jasný já to chapu
Pohladil me po stehne a podíval se na mě
T: tak..půjdeme?
zeptala jsem se ho po chvíli a on na náznak souhlasu zakyval hlavou a odtáhl se
T: Izi, pojď honem
zavolala jsem na ni a během par sekund se skrz cely dům rozeznely dětské rychle krůčky, Isabelka dobehla, my se obuli a vyrazili
J: tvoje sestřička je naprosto zlatá!
řekl Janek s usmevem v momentě, kdy malá odbehla si hrát na hřiště
A sakra. Tohle je přesně to čeho jsem se bála a co jsem nechtěla aby nastalo. Janek si vážně myslí, že jsme sestry. Já teda chci, aby to tak vypadalo, ale přeci nemůžu náš potencionální vztah stavět na lži. A přijít za ním a říct mu „víš Janku, Iza ve skutečnosti není moje sestra, ale dcera" tak by se mnou neztrácel čas, protože by si jako ostatní myslel , že jsem jen hloupá holka, co si se svým partnerem nedala pozor. Ach jo, proč všechno musí být tak komplikované.
Na Janka jsem se jen usmála a pokrývala hlavou. Ale on měl zřejmě potřebu o nás vědět víc, protože se zeptal:
J: a proč jí vlastně vychováváš ty, kde máte rodiče?
Tak, a je to v háji. Co mu teď mám říct sakra? Je pravda, že táta se od nás s mámou odstěhoval když mi byly dva roky, a moje maminka umřela ještě předtím, než se malá narodila, ale tuhle výmluvu mu přece nemůžu říct.... Naštěstí na mě v tu chvíli volala Isabelka a já tak mohla téhle otázce šikovně utéct
Oddychla jsem si a běžela za ní, jen chtěla ať ji chytnu, když se zklouzne. Isa si šla opět hrát a já šla za Jankem
T: hele Janku a nechceš něco koupit? limonádu nebo kafe?
Snazila jsem se rozebrat jakékoliv téma pro to, abychom se nebavili o té jedné věci
J: né, děkuji ale. Jinak Tynko já jen.. máš někdy možnost, aby někdo pohlídal Isabelku?
Nervózním tónem hlasu se mě zeptal
T: někdo by se našel, pročpak?
začal být ještě víc nervózní, ikdyz se snažil na sobě nic nedat znát
J: no.. nechtela bys zajít spolu..no na večeři?