9.

136 4 0
                                    

T: jó nó, to by jsme asi někdy mohli, myslím, že by jí kamarádka mohla pohlídat
J: a šlo by to třeba pozítří večer?
T: to ti teď takhle neřeknu, ale napíšu ti, ano?
J: tak dobře
Usmál se na mě. Ještě chvíli jsme si povídali a pak už jsme šly s Isi domů.
I: maminko, a když se máte se strejdou rádi, nemohl by být můj tatínek?
T: Isabelo! To ať tě ani nenapadne mu říkat. Myslí si , že jsme sestry a tak to musí zůstat
I: ale proč? Já tomu nerozumím
T: to proto, že jsi na to ještě malá, ale jednou to pochopíš. Teď mi ale budeš nadále před všemi říkat Týno, a hlavně před Jankem, ano?
I: když si to přeješ.... Týno...
T: Isi notak, je to pro mě důležitý
I : tak dobře
Kývla hlavičkou a já jí dlouze objala
I: a proč to nechceš nikomu rikat mami..teda Tyno..
T: víš princezno..
Vzala jsem ji do náruče
T: někteří lidi jsou moc moc zlí, když ví, ze ja jsem tvá maminka..
I: a proč jsou zlí?
leskly se ji oči od slz, což me rvalo srdce na kousky
T: protože ses mi narodila moc brzo, je to proste těžké..
I: aha ja..ja si jen myslela,že budu mít alespoň na chvíli tatinka..
podívala se mi do očí a ztekla ji jedna slza po tvari
T: ne ne ne Izi, neplakej.. strýcovi Jankovi to řeknu, neboj. jen ještě chvíli pockej, prosím
Utrela jsem ji palcem tu slzu a ona me silne obejmula
I: mám te rada
T: vždyť i ja tebe
Dala jsem ji něžnou pusu do vlásků a následně ji rekla, ať si jde hrát. Potřebuji chvíli pro sebe..
Sedla jsem si na postel ve svém pokoji a zavřela oči. Viděla jsem před sebou svého bývalého a celou tu situaci, která se stala. Viděla jsem jak mě hrubě bere za zápěstí a mrští se mnou o postel, viděla jsem jak se bojím a jak mi tečou slzy a a viděla jsem i vše co přišlo potom. Bylo to naposledy, co jsme byli spolu. Hned druhý den jsem odešla, a za měsíc a půl jsem zjistila že jsem těhotná... Na všechno jsem ale byla úplně sama, bylo to nejtěžší období mého života. Nerada si to připomínám a nerada snáším blbé pohledy lidí, když zjistí, že jsem dvacetiletá máma. Nikoho nezajímá jak se to stalo, každý vás hned odsoudí, že jste nezodpovědní.
Otevřela jsem oči a cítila, jak mi po tváři stékají slzy. Tohle všechno mě tak bolí a jediné pozitivní na tom všem je moje malá Isabelka

jak ti teď muzu věřit?Kde žijí příběhy. Začni objevovat