jak ti teď muzu věřit?

64.

J: a co chceš jako dělat?
T: nech se překvapit, vše se v čas dozvíš. Teď pojď jíst
Řekla jsem dost sebejistě, a Janek s náladou pod bodem mrazu neochotně odešel ke stolu
T: Isabelko, snídaně!
Společně jsme se najedli a Janek pak cestou do práce odvezl malou do školky, nechtěl aby jsme šli pěšky, když venku číhá jeho táta. Já mezitím poklidila a jelikož jsem doma na rizikovém těhotenství, přemýšlela jsem jak nejefektivněji by jsme se Jankova táty zbavili. Platit mu za žádnou cenu nebudeme, ale mohli by jsme to na něj sehrát, že pro něj ty peníze máme a předat ho policii. Za stalking, vydírání a plánování ublížení na zdraví by pár let ve vězení dostat mohl, a myslím, že by se tam vrátit nechtěl. Já nejsem zlá, ale na mojí rodinu si nikdo dovolovat nebude.
Janek měl dnes práci až do tří, což je i čas, kdy vyzvedne Isabelku, tím pádem já budu cele dopoledne sama doma. Premyslela jsem, co by se zde dalo dělat a nakonec jsem dospěla k názoru, že bych mohla pořádně uklidit cely být, sice bych měla odpočívat, ale každý, kdo me alespoň trosku zna, tak ví, že já nedokážu nějakou dobu jen sama sedět a dívat se na filmy. Udělala jsem tedy to, co bylo v plánu. Nejlepší bylo uklizeni pokoje Isabelky, dlouho jsem ji tam neuklizela a našly se tam hračky, které měla jako miminko. Samozřejmě, nic jsem netahala, jen pouze uklizela. Odbila dvanáctá hodina , já měla uklizeno a zároveň už můj žaludek volal o pomoc. Rada podporuji malé podniky, tudíž jsem si objednala z jednoho obchudku tady u našeho domu jidlo. Vše proběhlo tak, jak mělo. Vlastně to bylo všechno strašně nudné a a většinou i dost nezazivne.
Byla jsem na počítači a divala se na nějaké videa od maminek, abych věděla, co jsem při výchově Isabelky dělala špatně, abych to u nového potomka, který zde bude už za necelých 5 měsíců, neopakovala, když jsem uslysela klíče v zámku. Halelůja, moji milování jsou zde
Šla jsem jim naproti, Janek vypadal celkem naštvaně
T: jak bylo ve školce zlato?
I: dobrý, akorát mi Maruška zase vzala tu velkou panenku se kterou si vždycky hraju
T: tak musíš se umět rozdělit o hračky
I: já vím... jo a potkali jsme toho pána co tu byl, a tatínek se na něj zlobil, a pak mu dal nějaké penízky
T: ehhh, jo... tak víš co Isabelko? Běž si hrát do pokojíčku, já ti tam za chvíli přinesu džus a chleba jó?
I: tak jó
Malá odběhla a já po Jankovi střelila nechápavý pohled?
T: proč? Proč jsi to udělal? Říkala jsem ti, že vím jak to vyřešíme
J: Týno on mě vydíral, byl vlezlý, pořád hmatal po Isabelce, já nechci aby se vám něco stalo, nechci, aby nám Izi zase někdo unesl, nechci aby se na ulici něco stalo tobě a našemu druhému dítěti, chápeš to?
Řekl mi zvýšeným hlasem, až jsem před ním instinktivně couvla dozadu. Nemůžu si pomoc, ale od té doby co mě Michal však víte, tak mám prostě strach, když na mě chlap začne řvát. Janek to ví a taky se podle toho ke mě chová, ale občas neudrží nervy a vyjde...
J: lásko... promiň, já na tebe nechtěl křičet. Jen mám strach. Věřím, že máš nějaký plán, jen jsem byl v tu chvíli zoufalí, nevěděl jsem co mám dělat, tak jsem mu narval pár stovek