jak ti teď muzu věřit?

46.

Sakra pomyslela jsem si. To bych tak ještě potřebovala, přijít o práci, abych byla závislá na Jankovi... Došla jsem do obýváku, kde Janek seděl na gauči a dělal něco na počítači. Když uslyšel mé kroky otočil se na mě
J: lásko, ty už jsi vzhůru? Jak ti je?
T: je to lepší, ale to všechno jen díky tobě
J: vůbec né, zvládla jsi to sama
T: to tys mě zachránil, před víš čím...
Zatřásla jsem se. Došla jsem k Jankovi na gauč, který okamžitě odložil počítač a přitáhl si mě k sobě
J: už na to nemysli. Teď už bude jen dobře
T: no nevím...
J: jak to myslíš?
Podíval se na mě ustaraně
T: psala mi šéfová z kavárny, že jsem se týden neozvala, a tak že příští měsíc dostanu menší výplatu, né-li padáka
J: a nechtěla bys nějakou lepší práci? Třeba u mě ve firmě? Měla bys lepší plat, více by sis řídila čas podle svých potřeb a hlavně podle Izi a taky bys mohla kdykoliv odejít mateřskou
Povytáhl obočí
T: já nevím.. nemůžu to po tobě chtít
Podíval se na me stylem, jestli si nedělám z nej srandu, následně pohled změnil na láskyplný a chytl mě za ruce
J: Tynko, já si jsem jisty, že TY jsi pro mě ta pravá a tohle je opravdu to nejmenší co pro tebe muzu udělat a jestli chceš..já vím, že ano, s radostí ti práci u mě ve firmě dam!
Usmal se na mě, mé skleněné oči od slz se podivaly do těch jeho.
T: m-možná..by to bylo fajn!
J: možná? Lasko, na tohle se neda říct ne!
Uchechtli jsme se a já mu následně skočila kolem krku
T: miluju tě!
Vyjekla jsem, odtrhla se od něj, chytla ho za licka a začala mu tisknout kratke pusy na rty, do kterých jsem stále šeptala větu ,,miluju tě". Přijde mi, že teď ziju svůj sen, mám po boku toho nejuzasnejsiho chlapa a tu nejkrásnější dneru! Budu mít pořádnou práci, brzy se třeba shodneme i na novém domě a pak jen bude zbyvat.. rozsirit nasi rodinu

O půl roku dopředu:
Ráno se už 4. den po sobě probouzím s tím, že mi není dobře, což se mi dneska moc nehodí, protože malá má narozeniny, a my jí s Jankem chystáme oslavu. Bude jen taková menší pro nás tři, protože větší plánujeme až na příští týden, s přáteli, kdy bude mít své narozeniny Janek, což je můj problém číslo 2, neboť pro něj nemám žádný dárek....
Z mého krásného uvažování mě vytrhla náhlá nevolnost, kterou poslední dny trpím, a fakt by mě zajímalo z čeho to mám. Janka jsem tím naštěstí ale nevzbudila, a tak když se mi udělalo lépe, vrátila jsem se k němu do postele. Bylo 5 ráno... Vážně?! Proč se moje tělo rozhodlo jakože odmítá jakýkoliv spánek? Chvíli jsem se převalovala a hledala polohu, ve které by mi bylo lépe, což samozřejmě Janka už probudilo
J: děje se něco, lásko?
T: nic... Jen nemůžu spát
Pousmála jsem se na něj
J: pojď ke mně
Řekl, a přisunul se ke mě blíž, a já se svými zády natiskla na jeho hruď, a užívala si pocit hřejivého objetí